Z pohledu Reida

Zasténám, když se převalím a vypnu budík. Přejedu si rukama po obličeji a vzpomenu si, co je dnes za den. *No, aspoň dneska nemám trénink*, pomyslím si, když se vyhrabu z postele. Napůl ve spánku se dobelhám do koupelny, oči sotva na štěrbinu.

Když začnu čurat, cítím, jak moje chcánky stříkají všude kolem, i na mě.

„Co to kurva!“ zařvu, když se mi konečně otevřou a zaostří oči, jak se zoufale snažím přijít na to, co se to sakra děje.

K svému zděšení vidím, že záchodová mísa je potažená potravinářskou fólií, a já nedokážu přestat čurat, takže to stříká všude možně a úplně na mě!

„Maddoxi!“ zařval jsem.

„Toho zasranýho kluka zabiju!“ vyštěkl jsem vztekle.

Konečně jsem přestal čurat a vyřítil se z koupelny. Rozrazím dveře od ložnice a slyším svého bratra, jak se smíchem běží po schodech dolů.

„Vrať se sem, ty hajzle!“ zařval jsem, když jsem se za ním hnal po schodech dolů.

„Všechno nejlepší k narozeninám!“ křikne, když dorazí dolů.

Když se dostanu dolů, zjistím, že se ten malej zmetek krčí za naším otcem.

„Otče, on mě zabije!“ řekl Maddox a smál se.

Můj otec na mě nadzvedl obočí a změřil si mě od hlavy k patě.

„Chci vůbec vědět, co se ti stalo?“ zeptal se můj otec.

„Potravinářská fólie!“ bylo to jediné, co jsem řekl, když jsem se na sebe podíval... Mám chcánky úplně všude, po boxerkách i po nohách.

Slyším, jak se můj otec směje, a vzhlédnu k němu s vražedným pohledem.

„Vážně!... Ty taky?“

„Smrdíš jako chcánky, měl by ses jít osprchovat,“ řekla moje sestra, když kolem mě procházela.

„Jo, a všechno nejlepší k narozeninám!“ řekla, než zmizela v kuchyni.

„Fakt kurva skvělý!“ zamumlal jsem, zatímco jsem rozhodil ruce do stran do vzduchu.

Zasténám, otočím se a vyřítím se zpátky do schodů.

„Cítím se tak strašně milovaný!... Tak zatraceně milovaný!“ hulákal jsem, když jsem dupal po schodech nahoru.

„Miluju tě, synu!“ zahuláká můj otec.

„To určitě!“ zařvu nazpátek.

Takhle jsem si teda začátek svých narozenin nepředstavoval! pomyslel jsem si, když jsem vlezl do sprchy. Ten zasranej bordel uklidí on, ne já!

****

„Tak co, myslíš, že dneska najdeš svého druha?“ zeptala se moje teta. Zvedl jsem hlavu, přes stůl se podíval na Abigail a zavrtěl hlavou.

„Asi ne,“ řekl jsem poté, co jsem polkl sousto.

„Ne s tím štěstím, jaké tady všichni kolem zřejmě mají!“

„Myslím, že dneska svého druha najdeš. Bude tu na tvé oslavě tolik lidí,“ řekla moje sestra.

„Jo, dneska tu bude hned několik různých smeček. Někdo z nich musí být tvůj druh,“ řekl můj bratr.

„Doufám, že nepřijdou všichni tvoji kamarádi?“ řekl jsem, než jsem si vzal další sousto.

Kamarádi mého bratra jsou docela v pohodě, všichni až na jednoho konkrétního člověka, kterého nemůžu ani vystát!

Alex… Je to zasranej hybrid. Kříženec vlkodlaka a upíra. Hybridy z duše nenávidím. Už od chvíle, co jeden z nich před 4 lety zabil mého nejlepšího kamaráda, Anthonyho, je z duše nenávidím.

Anthony byl na návštěvě u jiné smečky, když ho napadl a zabil hybrid. Nedokázal jsem ho zachránit, jelikož jsem tam s ním nebyl. Vždycky jsem se nenáviděl za to, že jsem tenkrát nejel s ním. Bylo mu teprve 16! Vyrůstali jsme spolu už od plenek. Byl to droboučký omega, který by neublížil ani mouše. Byl to jeden z nejmilejších lidí, jaké jsem kdy znal.

Strávil jsem celé 3 měsíce v kuse hledáním toho hybrida, který mu to udělal, dokud se neobjevil můj otec a neodtáhl mě domů. Potom jsem byl naprosto zničený. Nenáviděl jsem se za to, že jsem tenkrát nejel s ním.

Pořád nemůžu uvěřit, že je pryč. Nezasloužil si zemřít takovým způsobem. Ten hybrid z něj vysál krev přesně tak, aby ho ještě udržel naživu, a pak ho roztrhal na kusy. Zemřel pomalou, bolestivou smrtí, a kvůli tomu budu hybridy do konce života nenávidět. Celé to navíc zachytila bezpečnostní kamera, a tvář toho bastarda mám nesmazatelně vrytou do paměti.

Alex ví, že ho nenávidím, ale stejně se do mě pořád naváží a flirtuje se mnou. Jen při pomyšlení na to mi hrůzou naskakuje husí kůže. I kdybych se nešetřil pro svého druha, nedokážu pochopit, že si ten zasranej hybrid myslí, že by u mě mohl mít vůbec nějakou šanci.

„Táta říkal, že si můžu pozvat svoje kamarády, takže jo, přijdou,“ řekne Maddox s plnou pusou. Vrhne na mě pohled a dá mi tak najevo, že osoba, kterou nemám rád, tam bude.

Zasténám a nacpu si do pusy další sousto. Fakt kurva skvělý!

„Jsem na tebe moc pyšný, synu,“ uslyším říct svého otce, zvednu hlavu a podívám se jeho směrem.

„Posledních pár let jsi opravdu tvrdě dřel na tom, abys se stal příštím Alfou. I když to nebylo snadné, ani jedinkrát sis nestěžoval. Vím, že jsem ti dával zabrat, ale podívej se na sebe teď. Vyrostl z tebe skvělý mladý muž,“ řekl a usmál se na mě. „Budeš skvělý Alfa.“

„Děkuju, otče... Měl jsem skvělého trenéra!“ řekl jsem s úsměvem a on se tiše zasmál, než si ukousl další sousto.

„Jsem tak moc rád, že si teď budeme moct konečně odpočinout,“ řekl můj táta a láskyplně se podíval na mého otce.

„Nemůžu se dočkat, až ti ukážu svět, má lásko,“ řekl můj otec, zatímco se na mého tátu díval s obrovskou láskou v očích, natáhl ruku a pohladil ho po tváři. Úsměv mého táty se ještě rozšířil, když se naklonil do otcovy dlaně.

Vím, že se táta strašně těší. Mají v plánu cestovat. Můj otec chce tátovi ukázat svět, a to doslova. Chce mu ukázat všechna ta místa, která nikdy neviděl, což je opravdu hodně, jelikož můj táta měl před tím, než poznal mého otce, hodně těžký život.

Neznám všechny detaily, ale vím, že táta byl prakticky vězněm, dokud ve 21 letech konečně neutekl. Vím, že mu ubližovali a nechávali ho hladovět, a když ho otec našel, jak ho bezvládně unáší řeka, byl téměř mrtvý.

Nikdy jsem neviděl dva lidi do sebe zamilovanější, než jsou oni. Je to vidět už ze způsobu, jakým se na sebe dívají. Můžete doslova cítit, jak z nich vyzařuje ta láska, kterou k sobě cítí. Nikdy jsem je neviděl se pohádat. Jistě, občas měli tu a tam nějaké menší dohadování, ale nikdy jsem neviděl, že by se skutečně pohádali.

Chci to, co mají oni. Doufám, že už brzy najdu svého druha a budeme se navzájem milovat tak silně, jako se milují moji rodiče.

V poslední době o svém druhovi hodně přemýšlím. Často uvažuju nad tím, jak asi bude můj druh vypadat. Bude můj druh muž, nebo žena? Jak bude znít jeho hlas? Bude to Omega jako můj táta? Nebudu lhát, ale doufám, že můj druh Omega bude. Ještě nikdy předtím jsem neviděl hnízdo Omegy a myslím, že by bylo úžasné to zažít.

Ale nezáleží na tom, čím je, svého druha budu milovat bez ohledu na to, čím je. Druh je darem od Měsíční bohyně, je to druhá polovina vaší duše. Ať už bude jakýkoliv, bude naprosto dokonalý. Jen doufám, že svého druha najdu raději dříve než později.

Ze zamyšlení mě vytrhne můj bratranec, který se doklouže na místo a usadí se na židli vedle mě.

„Dělej a dojěz to!“ prohlásil tenhle idiot, natáhl ruku do mého talíře a sebral mi kousek slaniny. Vraždil jsem ho pohledem, zatímco s úsměvem na tváři přežvykoval můj kousek slaniny.

„Proč? Dneska přece nemáme trénink,“ řekl jsem, a pak jsem se ho pokusil bodnout vidličkou do ruky, když se snažil popadnout kousek klobásy. Tenhle malej zmetek se mi jen zasměje a drcne do mě ramenem.

„Protože potřebuju najít nový outfit na dnešní večer, a ty taky! Tak pohni, ať můžeme zajet do města,“ řekl a pak mě poprosil, ať mu podám ubrousek. A já bez přemýšlení otočil hlavu, abych mu ho vzal, načež se tenhle malej zmetek natáhl do mého talíře a sebral kousek klobásy. Hlava mi prudce vystřelí jeho směrem a on po mně blýskne úsměvem, zatímco přežvykuje mou klobásu.

„Co je? Trvá ti to moc dlouho, tak jsem si řekl, že ti trošku pomůžu!“ Zavrčel jsem na něj a odtáhl svůj talíř dál od tohohle zloděje jídla.

„Jestli tam chceš dojít po vlastních nohách, navrhuju ti, abys držel pracky dál od mýho talíře!“ řekl jsem a můj otec se tiše zasmál.