Theův pohled

Vešla jsem do našeho pokoje zrovna ve chvíli, kdy Xavier vycházel ze skříně. Skoro jsem k němu běžela a skočila mu do náruče, zabořila jsem mu obličej do krku. Okamžitě mě objal a pak mi vtiskl pusu na tvář. „Co se děje, zlato?“ Řekl a jemně mě pohladil po zádech. „Vím, že jsi říkala, že ti nemusím děkovat, ale děkuji ti, že mu pomáháš a jsi k němu tak laskavá. Nemá nikoho kromě svého