Z pohledu Noaha

„Je… je mi to tak líto, nevěděl jsem.“

Řekl jsem a přistoupil k němu. Chtěl jsem se ho dotknout, ale on ucukl.

„Nech toho! Nestojím o tvou lítost!“

Řekl a o krok ustoupil.

„To není lítost, jsme rodina! Záleží mi na tobě, Andersi!“

Řekl jsem a snažil se, aby viděl i něco jiného než jen vztek. Je rodina, a když člena rodiny něco bolí, chcete mu pomoct, ulevit mu. Jak to mám ale uděla