Rhea

„Arone, stůj!“ volám na něj. Obavy a hrůza rostou.

Jdu za ním z pracovny; vůbec si mě nevšímá, ani trochu. Běžím za ním ze schodů a v hrdle mi roste panika. Nevím, co udělá, až Kovase najde, a to mě děsí. Kovas by neměl platit daň za to, že vím to, co vím.

„Řekl mi to, protože jsem ho o to požádala,“ moje slova znějí téměř jako prosba. „Není to jeho chyba. Chtěla jsem to vědět.“

Téměř mu sáhn