RHEA

Probudím se a lapám po dechu.

Plíce mě pálí, jako bych se utopila a pak se vrátila k životu. Chvíli trvá, než se všechno ustálí, až příliš dlouho. Vzduch je hustý, těžký a já mám pocit, jako bych dýchala vodu.

Mé tělo je ztuhlé. Záda... ach, má záda. V mysli se mi mihne vzpomínka na to, jak se do mě zařezává Cadeova čepel. Trhnu sebou a ruka mi vystřelí k ráně.

Ale ta je pryč.

Zhojená.

„Rheo.