Pohled třetí osoby

Julianovy prsty se pevně sevřely kolem kovového rámu jeho invalidního vozíku, klouby mu zbělely námahou. Kousavý chlad oceli mu pronikal do kostí, ale to nebylo nic ve srovnání s ledovým děsem, který mu hryzal srdce.

Dělá snad mezi nimi tlustou čáru?

To by nedovolil.

„Jak to myslíš, že mi do toho nic není?“ vyštěkl Julian hlasem třesoucím se nedůvěrou. „Elaro, my jsme druh a dru