Pohled Elary

Všimla jsem si toho ve chvíli, kdy mu pohled padl na mou levou ruku – na ten prsten.

Jednoduchý obsidiánový kroužek, těsně obepínající můj prostředníček. Lucienův slib.

A přesně v tu chvíli to v Julianovi bouchlo.

Klouby mu zbělely, jak svíral opěrky svého invalidního vozíku, a kov pod jeho prsty zaskřípal.

"Co to má sakra být za prsten?!" zvrčel. "Ty jsi zasnoubená?"

Hlas se mu zvedl