Chodba se táhla dlouhá a úzká a po obou stranách ji lemovaly dvory se železnými mřížemi.

Uvnitř těchto klecí přežívaly ve svém šílenství zlomené zbytky vlků.

Někteří seděli bez života na lavičkách, oči skelné, rty se jim pohybovaly v neustálém šepotu k přízrakům, které viděli jen oni.

Jiní se trmáceli v pomalých, mechanických smyčkách a jejich těžké kroky je táhly do nekonečného cyklu, jako by byl