Lucienův pohled

Váha mě drtila, dokud moje kosti nekřičely.

Bláto, kámen, zlomené větve – hora nás chtěla pohřbít, rozemlít nás na prach. Paže se mi třásly, ohýbaly se pod tou zdrcující silou. Ale i když mi po zádech stékala horká krev, odmítal jsem to vzdát.

Elara byla pode mnou. Malá. Křehká. Naživu jen proto, že jsem bouři zadržoval vlastním tělem.

Můj vlk mi v hrudi řval a drápal se z hranic m