Lucienův pohled

Myslel jsem si, že má duše už shnila, pohřbená spolu s Elarou hluboko pod zemí. Po celé dny – snad i týdny – jsem se stal jen prázdnou skořápkou. Můj vlk se potuloval v temnotě mé hrudi, neklidný, ale ani on mě nedokázal probrat z mlhy žalu.

Výšivka, které se kdysi dotýkala, mi ležela v dlaních, pod mými ztvrdlými prsty jsem cítil jemné hedvábné nitě. Držel jsem se jí jako umírajíc