Lucienův pohled

Ve chvíli, kdy mi ta slova opustila rty – Jedeme hned – jsem zamrzl. Ne. Takhle ne.

Otočil jsem se k Caelumovi, svému Betovi, svému bratrovi ve zbrani, a položil mu otázku, která už hlodala v mém vlkovi. "Podívej se na mě. Vypadám na to, abych přivítal své vlče? Vypadám jako Alfa, nebo jako napůl vyhladovělý stín?"

Caelum zaváhal, rty pevně semknuté. Jeho ticho bylo dostatečnou odp