Lucienův pohled

V krku jsem cítil, jako by se mi tam zaryla čepel, ostrá a nemilosrdná. Zpočátku ze mě nevyšel ani hlásek, jen trhaný nádech. Žal se mi hrudí prohnal jako povodeň a utopil v sobě veškerý rozum i zdrženlivost.

A pak jsem se podíval dolů – do očí své dcery. Oči doširoka rozevřené, jasné, plné očekávání tak čistého, až mě to rvalo na kusy.

Do srdce se mi zabodly ocelové bodce. Můj vlk