Pohled Arie

Měsíc byl téměř v úplňku, dvě noci od chvíle, kdy se za Lucienem zavřely brány.

Na osmačtyřicet hodin jsem se zavřela do sebe, odmítala světlo, odmítala šepot smečky před mými komnatami. Sloužící omegy přicházely a odcházely jako stíny, jejich ruce byly jemné, jejich slova tlumená. Nechala jsem je, aby mě oblékly, nakrmily, zapletly mi vlasy, ale má mysl byla jinde – stále jinde. Nutil