CHLOE

"Využil jsi mě!" vzlykala jsem a plakala před svým druhem, který mě právě odvrhl. "Spojení se mnou pro tebe bylo jen žebříkem k moci, Sebastiane! Tvá smečka postoupila v hierarchii díky mně! Teď, když jsi dosáhl svých ambicí, už tu ošklivou holku nepotřebuješ, je to tak? Ale před rokem jsi byl ochotný se se mnou spojit!"

"Ach, ušetři mě!" Sebastian obrátil oči v sloup. "Nedělej, že jsi nevěděla, že bych tě v určitém okamžiku opustil. Počkej, to sis vážně myslela, že z tebe udělám Lunu své smečky? Stěží snesu pohled na tebe, Chloe. Jak si představuješ, že bych tě bral na setkání Alfů a představoval tě ostatním? Jsi nechutná!"

"Ale tu jizvu jsem si neudělala sama!" vykřikla jsem hořce. "A slíbil jsi, že mě vezmeš k těm nejlepším doktorům. Nic z toho jsi neudělal, Sebastiane! Pomohlo by to!"

"Cože? Ani tvé vlastní rodině na tobě nezáleží natolik, aby tě vzala k doktorům, a ty si myslíš, že já to udělám? Přestaň snít, Chloe, a vypadni z mé smečky!"

Slzy mi zamžily zrak. Nebylo to poprvé, co mě někdo nazval ošklivou, ale pokaždé, když to vzešlo od Sebastiana, to bolelo o to víc.

Věděla jsem, že ke mně Sebastian nechová žádnou lásku, když mě s ním má rodina před rokem spárovala. Celý rok jsme žili jako cizinci, přestože jsme byli druzi. Byla jsem stále panna, protože se ani nedokázal přimět k tomu, aby se mě dotkl.

Nebyla to má vina, že jsem byla ošklivá. Když jsem byla dítě, popálili mě cejchovadlem na bázi stříbra, které mi na straně obličeje zanechalo obrovskou jizvu. Stále jsem nevěděla, kdo za to byl zodpovědný, ale musela jsem s tímto ostnem odmítnutí vyrůstat. Dokonce i má vlastní rodina mě nenáviděla a styděla se za můj vzhled.

Ale myslela jsem si, že Sebastian bude jiný. Myslela jsem si, že mě bude milovat. Jak se zdá, ve světě, kde pro vůdce smeček záleželo nejvíce na postavení, k podvodům prostě muselo docházet.

Zabodla jsem do něj pohled. Tohoto muže jsem skutečně milovala a přála si, aby mou lásku opětoval. Ale teď bych si přála, aby trpěl za to, co mi udělal.

"Jsi zrůda," procedila jsem skrz zuby. "A doufám, že za to jednoho dne zaplatíš."

Záklonil hlavu a zasmál se, byl to dutý zvuk. "Prokletá Chloe, jak přesně k tomu asi dojde? Jsem teď momentálně třetím nejmocnějším Alfou. Má smečka stoupá v žebříčku, zatímco tvá rodina je hluboko pode mnou! Už mi nemůžeš vůbec nic udělat. Vždycky jsi byla a vždycky budeš bezcenná!

"Poslouchej, už jsem tě odvrhl a ty jsi to přijala. Ačkoli zbývá ještě jedna poslední formalita, co se mě týče, už pro mě nic neznamenáš. Takže ukliď ten svůj nechutný obličej z mé smečky! Okamžitě, než nechám stráže, aby tě vyhodily!" Jeho pohled byl ledový a než jsem stihla odpovědět, odešel.

.........

Když se mi podařilo dát se trochu dohromady, opustila jsem Sebastianovu smečku a rozhodla se zamířit domů – do smečky mého otce. Od chvíle, co jsem se přestěhovala do Sebastianovy smečky, jsem doma nebyla, a doufala jsem, že mě budou ochotni přijmout k sobě.

Má rodina mě nikdy neměla doopravdy ráda. Všechno se začalo rozpadat poté, co má matka odešla – opustila mě, když mi byly čtyři roky. Otec si vybral novou družku a najednou na mě neměl dost času. Pak jsem přišla k té jizvě a on se mi ještě více odcizil.

Stráže mě pustily bránou, ale když jsem zazvonila u vchodu do domu, otevřela má nevlastní sestra a její matka. K mému překvapení mě nechtěly pustit dovnitř.

"Běž se vrátit k Sebastianovi a ještě ho trochu pros, Chloe. Tady pro tebe není místo," řekla Penelope poté, co jsem jim všechno vysvětlila.

Navzdory mé snaze vzbudit v nich lítost a dát jim najevo, že nemám kam jinam jít, přikázaly strážím, aby mě vyvedly.

Vždycky mě považovaly za hanbu rodiny a byly rády, když jsem odešla do Sebastianovy smečky. Teď už mě zpátky nechtěly.

.........

K večeru jsem už seděla v baru, mém oblíbeném baru – U Vytícího vlka. Míchali tu drinky dost silné na to, aby opily i vlka, a nemuseli jste se bát, že vás někdo pozná a bude soudit, protože každý zákazník nosil masku.

Byl to můj oblíbený bar už celé roky. Kdyby lidé museli vidět mou tvář, mysleli by si, že se opíjím proto, že jsem ošklivá.

"Jsi příliš ošklivá." Ta slova jsem slyšela už tolikrát, že bych je dokázala ze spánku odříkat bez jediné chyby.

Ale víc než cokoli jiného to byla Sebastianova zrada, která ťala do živého. Bylo ještě bolestnější, že jsem mu nemohla nic udělat. Jeho smečka byla teď velmi mocná a já byla jen ošklivá, odvržená holka, která se neměla ani k jaké rodině vrátit. Nikdo by mě nikdy nemohl chtít. Jaký mělo smysl vůbec žít?

Dopila jsem zbytek své sklenice a právě jsem se pokoušela vstát, když zničehonic někdo promluvil: "Doplňte to dámě, prosím."

Překvapeně jsem se otočila a zjistila, že se na místo vedle mě usazuje nějaký muž. Barman přikývl a začal připravovat další drink.

Při pohledu na nově příchozího jsem překvapeně svraštila obočí. Neviděla jsem mu do tváře, protože měl masku stejně jako já, ale něco na jeho zjevu mi napovídalo, že to je sofistikovaný muž.

Jeho oblek byl značky Tom Ford a hodinky byly rolexky. Průměrný vlk by si takové věci nemohl dovolit.

"Už sem nějakou dobu chodíš pít sama," řekl a překvapil mě.

Jeho hlas... Byl uklidňující a nebylo možné ho ignorovat.

Sklopila jsem oči a cítila se trochu zahanbeně. Jak to vůbec mohl poznat? "Nevím, o čem to mluvíš."

"Tvoje maska." Kývl bradou mým směrem. "Nikdy jsi ji nevyměnila."

Aha. "To znamená, že sem také hodně chodíš."

"To ano. Není to tak docela můj standard, ale je to mé oblíbené místo. Líbí se mi, když mě nikdo nesoudí."

Barman se vrátil s mým pitím. Než jsem se ze sklenice napila, poděkovala jsem neznámému.

"Podle všeho tě musí něco trápit. Mě taky. Tak proč neuzavřeme dohodu, slečno? Užijeme si dnešní noc a ráno si půjdeme každý svou cestou?"

Šokovaně jsem se na něj podívala. Navrhoval mi románek na jednu noc!

"Ale v–vždyť mě ani neznáš," zamumlala jsem stydlivě.

"To nepotřebuji. Jde prostě jen o zábavu."

Na způsobu, jakým mluvil, něco bylo. Mohla jsem poznat, že je to muž, který se nestará o city ostatních a jde mu jen o to, aby dostal, co chce.

"Ačkoli tě musím varovat," mlaskl. "Bude to dlouhá noc. Mám... problém se ženou vyvrcholit. Nikdy to nedokončím. Takže, jak jsem řekl, je to prostě jen pro tu zábavu."

Cože? On při intimitě nedokáže vyvrcholit? Ale slyšela jsem, že to na tom je ta nejlepší část. Jak si mohl intimity užívat, když se se ženou ještě nikdy neudělal? Byla to smutná představa.

Přes to, jak absurdně to znělo, to určitou část mého já lákalo. O intimitu jsem se vždycky zajímala. Nikdy mě nikdo kvůli mé jizvě neměl rád, dokonce ani můj druh – bývalý druh.

Po dlouhém přesvědčování ze strany cizince jsem se nad tím zamyslela.

"Můžeme si nechat masky?" Budeš mě nenávidět jako všichni ostatní, když uvidíš, jak jsem ošklivá.

"Jasně." Pokrčil rameny. "Tvé přání je mi rozkazem, princezno."

Princezno? Žaludek se mi sevřel.

Ach, ne. Nevěděl, že vypadám jako zrůda. Kdyby to věděl, utekl by jako ostatní.

Měla jsem sto chutí se rozbrečet. Někdy jsem si opravdu přála, aby se ke mně někdo choval jako k ‚princezně‘.