CHLOE

Z baru jsme odešli společně a zamířili do jeho hotelu, jak tomu říkal. Odjeli jsme v jeho bugatti. Bylo to jedno z nejdražších aut na světě.

Ať už ten muž byl kdokoli, byl odporně bohatý. Mohl by to snad být Alfa?

Část mého já byla v pokušení klást mu otázky, ale na ničem z toho nezáleželo. Prostě se budeme milovat a už nikdy se neuvidíme.

......

Byla to ta nejlepší noc mého života. Miloval se se mnou tím nejněžnějším způsobem. Ačkoli to bylo poprvé, nebyla jsem si jistá, jestli by intimita mohla být ještě sladší. Nechtěla jsem, abychom přestali.

Cizinec byl šokovaný zjištěním, že jsem panna. Po celou dobu styku se neustále ptal, jestli jsem v pořádku a jestli nepotřebuji, aby byl ještě jemnější. Úplně poprvé se někdo staral o to, jak se cítím.

Ale během styku se stalo něco neobvyklého.

Všechno šlo tak hladce, dokud s sebou uvnitř mě najednou necukl a s hlubokým sténáním nevyvrcholil.

Byla jsem v šoku, ale oba jsme byli pohlceni okamžikem a nedokázali klást otázky.

Téměř okamžitě ze mě slezl a posadil se na okraj postele.

"To je zvláštní," zamumlal si pro sebe.

Byla jsem stejně zmatená. Myslela jsem, že se ženou nedokáže vyvrcholit?

Podíval se na mě, a podle toho, jak dlouho to trvalo, jsem poznala, že na mě zírá, jako bych byla nějaký hlavolam.

Stále jsem ležela na zádech, vyčerpaná. Brzy se ke mně přidal a ulehl po mém boku. Hlavu si podepřel loktem.

"Kdo jsi?" Přejel mi prstem po čelisti. Ten dotek mě zasáhl jako blesk.

Ztěžka jsem polkla. Jsem jen ošklivá holka, kterou opustili úplně všichni, na které kdy v životě narazila.

K mému překvapení si sundal masku.

Šokem mi spadla brada nad tou tváří, která se přede mnou objevila. Dobrá Luno! Byl to ten nejúchvatnější muž, jakého jsem kdy potkala!

Byl až příliš pohledný. Někoho jako on bych nikdy nemohla mít. Byl pro mě až příliš dobrý.

Přitáhla jsem si peřinu výš, abych zakryla své tělo.

"Měla jsi mi už v baru říct, že jsi panna," řekl.

Na čem záleželo? Na tom, že jsem byla panna, už mi nezáleželo.

Jeho ruka pomalu sáhla k mé tváři. Když mi došlo, co má v úmyslu, zalapala jsem po dechu a cukla sebou zpět.

"Ne." Zavrtěla jsem hlavou a pevně stiskla peřinu.

"Proč? Tys mou tvář viděla."

Přesto jsem dál vrtěla hlavou.

"Naše dohoda stále platí. Není se čeho bát," dodal.

Ty to nechápeš! Budeš mě nenávidět, až uvidíš mou tvář.

Tato noc probíhala až příliš hladce. Nechtěla jsem, aby ji něco zkazilo.

"Jsem ošklivá," zamumlala jsem a sklopila hlavu.

Vypadal překvapeně.

Znovu sáhl po mé tváři a tentokrát jsem se ho nesnažila zastavit. Tohle byl můj osud.

Sundal mi masku, položil mi prst pod bradu a zvedl mi hlavu, abychom se setkali pohledy.

V očích se mi leskly slzy, když jsem se zadívala do těch jeho – do těch stříbrných okouzlujících očí.

Zíral přímo na mou tvář; na mou jizvu. Teď určitě uteče.

Zachvěla jsem se a zavřela oči, když mi prstem přejel po té jizvě. Co to dělal?

"Co se stalo?" Jeho tón byl jemný a jeho prsty stále hladily mou tvář.

Setkala jsem se s jeho pohledem a zatím v jeho očích nebyl ani náznak odporu.

"N–někdo mě napadl." Polkla jsem. "Byla jsem unesena, se zavázanýma očima, a ublížili mi. Navštívila jsem spoustu doktorů, ale žádný mi nedokázal pomoct."

Vteřiny ubíhaly. Nespustil ze mě oči.

"Jsi nádherná," zamumlal. Zamračila jsem se. O čem to mluvil? "To si opravdu myslíš, že tě ta jizva dělá ošklivou?"

Zavrtěla jsem hlavou a odtáhla tvář z jeho sevření. "Jsem ošklivá. Všichni mi to říkají."

K mému dalšímu překvapení si mě přitáhl k sobě a paží mě objal kolem ramen. "Myslím, že až do dnešní noci jsem nepotkal tak úchvatnou ženu, jako jsi ty, princezno."

Srdce se mi rozbušilo, když jsem s hlavou na jeho hrudi poslouchala tlukot jeho srdce. Nekontrolovatelně mi z oka unikla slza. Lhal. Chtěl jen, abych se cítila lépe.

"Myslíš, že bychom mohli trochu upravit tu naši dohodu? Moc rád bych s tebou strávil další den," řekl a tím mě naprosto šokoval.

Cože!? To přece není možné.

"Já... já..."

"Prosím."

Srdce mi okamžitě roztálo. Úplně poprvé v životě mě někdo prosil, abych zůstala. Ne abych odešla.

Zabořila jsem tvář do jeho hrudi, když jsem odpověděla: "Moc ráda."

........

Ale stejně jako všichni ostatní mi i on lhal.

Stejně jako ode všech ostatních, i od něj jsem byla podvedena.

Do rána byl pryč.

Probudila jsem se a nemohla ho v posteli najít. Nebyl tu žádný vzkaz, žádná stopa po tom, že by se mnou vůbec byl, kromě tupé bolesti mezi mýma nohama.

A aby toho nebylo málo, někdo se objevil u dveří a požádal mě, abych odešla.

"Ten muž, se kterým jsem včera v noci přišla, myslíte si, že se vrátí?" zeptala jsem se ho, zatímco mi srdce divoce bušilo v hrudi.

"Ne. To on nařídil, abyste odešla. Řekl, že vás nechce vidět nikde poblíž tohoto pozemku. Prosím, okamžitě odejděte," řekl muž a zmizel.

A jen tak se mé srdce znovu roztříštilo na kousky. Ale překvapivě to bolelo víc než tehdy, když mě odvrhl Sebastian.