RYDER

Nespouštěl jsem z ní oči, když jsem volal Chloe. Zvedla to po druhém pípnutí.

„Potřebuju tě u sebe v kanceláři. Hned.“ Zavěsil jsem.

Vanessino obočí se svraštilo. S vědomím, že někdo přijde, se pokusila postavit na nohy.

„Neřekl jsem, že můžeš vstát.“ Má slova ji zastavila na kolenou.

Překvapeně se na mě podívala, rty pootevřené v šoku.

„A—ale myslela jsem, že...“

„Jestli neuděláš, co ti ře