**Luke**

Než jsem dorazil zpátky na kolej, byl jsem bledý jako duch, prolitý potem a třásl jsem se tak silně, až mi z toho cvakaly zuby. Šel jsem celou cestu pěšky – kilometry popraskaných chodníků a temných ulic, a přehrával si ten stejný zatracený moment pořád dokola, až mě to úplně vysálo. Jeho hlas, ostrý jako ocel, jak mi říká, ať odejdu. Jak mi říká, že mezi námi není nic jiného než smlouva.