**Luke**

Toho večera, když mě Jaxson vyzvedl z nemocnice, se mi točila hlava. Miina slova mě nechtěla opustit. *Prosím, Luku. Vezmi mě s sebou.* Stále jsem cítil, jak její ruce svírají mou košili, slyšel její hlas, který se při té prosbě zlomil. Věděl jsem, že si s Jaxsonem musím promluvit. Jestliže tu vážně byla šance, abych to někam dotáhl – dost daleko na to, aby na tom záleželo, dost daleko na