**Jaxson**

Nikdy mě neomrzelo sledovat ho, jak spí. Začínal se z toho stávat dost děsivý zvyk a, panebože, hrozně mě to ničilo. Tam venku byl jako oheň – vrhal se do hřiště, pouštěl si pusu na špacír a dělal z rozehrávek něco zdánlivě snadného. I v naší posteli byl většinou samý boj a hlad, vždycky toužil po bolesti a uvolnění, jako by to byl kyslík. Ale právě teď, s prostěradlem zamotaným kolem b