**Luke**

Nemohl jsem se přestat třást.

Vina. Strach. Šok. To všechno na mě dolehlo vteřinu poté, co jsme vešli do světlé, sterilní chodby na pohotovosti. Hruď jsem měl příliš sevřenou a v hlavě mi bzučelo, jako by mi někdo za oči nacpal úl plný rozzuřených včel. Jaxson mě při vstupu držel za záda a podpíral mě, ale i to mi připadalo příliš křehké. Příliš zranitelné. Příliš to připomínalo lež a my