„Co vlastně chceš?“ štěknu na Harper, která mě odtáhla od Samanthy.

„Nemáš právo sem přijít a něco požadovat nebo na někoho křičet. Fandila jsem ti. Chtěla jsem, abys jí dal to štěstí, které si vždycky zasloužila.“

„Nemám na tohle čas,“ řeknu a udělám krok, abych se vrátil do ložnice.

„Ó ne, ty nebudeš rozhodovat ani se tvářit uraženě, když ti vmetu do tváře ty tvoje kecy. Máš vůbec tušení, čím si