GENEVIEVE

Dny se vlekly s mučivou přesností, každá vteřina se táhla, jako by chtěla něco dokázat. Gregory ve svém nekonečném bludu si myslel, že si ode mě něco vysloužil. Možná respekt. Možná náklonnost. Možná vděčnost. Ať už to bylo cokoliv, on tomu říkal důvěra. Já to nazývala návnadou.

Po mé předstírané poslušnosti – nacvičených úsměvech, šeptaných poděkováních, co chutnala jako popel, prázdn