GENEVIEVE

Cesta autem zpět do penthousu probíhala v tichu, které mi doléhalo na kůži jako tlak vzduchu před bouřkou.

Žádná hudba, žádná slova. Jen vrčení motoru a tlumený rytmus města venku – New Yorku, který nikdy nespí, ani když jsme si to přáli. Pouliční lampy v bledých záblescích klouzaly po Alistairově tváři, řezaly jeho čelist do ostřejších rysů a zatvrzovaly oči, které už tak vypadaly,