GENEVIEVE

Ráno mě zastihlo uvolněnou.

Pro jednou mě město venku neprobudilo klaksony a sirénami, ale pomalým šustěním prostěradel a vůní kávy linoucí se penthousem. Zamrkala jsem do záplavy zlatého světla pronikajícího skrz závěsy a napůl očekávala, že v Alistairových očích uvidím ještě doznívat bouři z minulé noci.

Ale místo toho tam byl on, seděl na kraji postele a v rukou balancoval s pod