GENEVIEVE

Audrey se nepohnula. Nemrkla. Stála tam ve dveřích potemnělé chaty, jako by sama noc zformovala ženu z mrazu a krutosti.

Její úsměv byl malý, uvážlivý a dravý.

Úsměv někoho, kdo konečně zahnal do kouta tvora, kterého lovil celá léta.

„Víš o tom,“ zamumlala hlasem jemným jako hedvábí, ale protkaným jedem, „že je na téhle planetě jen jeden jediný člověk, který je schopen ublížit Alista