ALISTAIR

Vědomí se nevracelo jemně.

Udeřilo jako prudké postrčení zpod hladiny, rvalo mě nahoru tak rychle, až mi vzduch rozedřel hrdlo.

Prudce jsem otevřel oči.

Tma.

Ticho.

A neznámá tíha tlačící na lebku.

Na dlouhý okamžik jsem se nedokázal pohnout. Nedokázal jsem myslet. Mé údy jako by byly ponořené v betonu. Zrak se mi v nepravidelných vlnách rozostřoval a zaostřoval. Strop plaval. Stín