ALISTAIR

Na zlomek vteřiny jsem se nemohl hýbat.

Třásla se mi v náručí – moje Genevieve, moje ohnivá bouře, moje nezkrotná žena – a přesto, jakmile se její tělo zhroutilo na mé, projelo mnou něco pudového. Ne vztek. Ne zmatek. Jen instinktivní, až do morku kostí sahající potřeba udržet ji na nohou.

Stiskl jsem ji pevněji.

„Genevieve – hej – miláčku, držím tě.“

Ale vteřinu nato, co na ní spoči