„Promiň,“ zamumlala jsem. Cítila jsem se trapně. Co to se mnou sakra je? Nemůžu uvěřit, že jsem se takhle dotkla svého šéfa. Vystoupila jsem z výtahu a rozběhla se ke svému stolu ve snaze udržet si odstup. Očividně jsem nebyla psychicky úplně v pořádku. Něco ve mně k nim neustále volá a nutí mě reagovat tak, jak bych to normálně neudělala. Julian vešel do své kanceláře a Sebastian do své taky, jak