„Podívej, omlouvám se, vím, že to, co jsem řekla, nebylo správné. Byla jsem prostě jen naštvaná.“ Můj hlas zněl vyčerpaně a unaveně.

„Kde jsi?“ ozval se ze sluchátka Sebastianův hlas. Nezněl rozzlobeně, spíš ustaraně.

„Jsem... ach, jsem v parku.“

„Můžeš se vrátit, jestli chceš, už se uklidnil.“

„Ne, myslím, že tady ještě chvíli zůstanu. Něco hledám.“

„Co hledáš? Ztratila jsi něco?“

Nervózně jsem