„Musíme jít brzy spát, ráno jdu do práce,“ oznamuje Julian. Znenadání zívnu, cítím se unavená, už musí být pozdě. Chci něco říct, ale pak se zarazím, protože nechci opakovat to, co se stalo předtím. Následuji je do pokoje a vylezu do postele. Julian si sundá košili a lehne si vedle mě. Sebastian rozsvítí malou lampičku, vezme si knihu a položí se z mé druhé strany. Zmateně svraštím obočí. „Ty nejs