Vyskočím na nohy; Julian ke mně přistoupí a popadne mě za paži. „Proč nejíš?“

„Chci jít domů,“ řeknu mu, ignorujíc jeho otázku a snažíc se vymanit ruku z jeho sevření. Jeho stisk je příliš silný a jeho paže se ani nehne, jako bych tahala za cihlovou zeď.

„To nepřipadá v úvahu, to už přece víš,“ zavrčel Julian naštvaně, zatímco jeho oči problikávaly mezi jejich obvyklou modrou a černým onyxem. Juli