Pohled Cassiuse

Rty se mi ohrnuly nad tím slabým vlkem přede mnou, zatímco se na hranicích smečky Krvavého měsíce třásl strachem. Bývali to pro svůj druh impozantní jedinci, ale postupem času zlenivěli. Jejich potřeba být silnějšími, většími a lepšími vymizela a s ní zmizel i můj respekt.

Štvalo mě, že jsem musel přijít do téhle slabé, ubohé smečky, ale tady jsem ji měl najít. Svou družku.

Jen při pomyšlení na to slovo jsem byl napjatý jako struna, a když mi ten vlkodlak přede mnou stál v cestě, zavrčel jsem, až se mi vařila krev. Zdržoval, snažil se dát svému Alfovi čas, aby se ukázal a zakryl to neuctivé chování v podobě nulového uvítání, kterého se nám doposud dostalo.

Jeho pohled po mně přejížděl a tělo se mu hrůzou chvělo ještě víc z toho, co viděl. Běželi jsme v naší lykantské podobě, jak jsme to měli nejraději. Úplná přeměna do zvířete byla vyhrazena jen pro zvláštní okolnosti. Bohyně nás požehnala schopností poloviční přeměny a možností stát na dvou nohách.

Ta ubohá výmluva na psa přede mnou jen marnila můj čas, a to bylo něco, co jsem netoleroval.

"Upaluj pryč, malý vlčku." ozval se Seraphinin hlas, když se před ním zjevila. Její dlouhé, čistě bílé vlasy jí vlály od obličeje a odhalovaly její lesklé, prázdné bílé oči a černé symboly na její kůži.

Vlk s ocasem staženým mezi nohama uskočil a vykulenýma očima na ni zíral. Kvůli pachu moči jsem nad touhle smečkou zlomil hůl – pokud tohle byl jeden z jejich válečníků, potřebovali by nutně výcvik. V tu chvíli jsem měl pocit, že by je dokázala smést z povrchu zemského i jedna malá Víla.

"Baf!" zašeptala. Vlk vyrazil a rozběhl se zpět ke své smečce, čímž nechal hranice bez obrany. Seraphina uchopila pramen svých vlasů, natáčela si ho na prst a přes rameno po mně hodila pohled plný předstírané nevinnosti. "Myslím, že se mu nelíbím."

Protočil jsem nad ní očima, než sklonila hlavu na znamení úcty, a já kolem ní prošel a vedl svou smečku mužů na území místní smečky.

Seraphina byla tím jediným důvodem, proč jsem tady. Její vize vyžadovala, abych našel a ochránil svou družku. Byla to vize mé smrti, a to bylo něco, co jsem nemínil dopustit. Podle mé čarodějnice to bylo něco, co by nedopustila ani má družka. Bude tou jedinou, kdo mě v nadcházející bitvě může zachránit, a to byl ten jediný důvod, proč jsem tu dnes byl.

Když jsme dorazili ke smečce, stromy prořídly a přiběhl Alfa Reginald, aby mě se sklopenou hlavou přivítal na znamení podřízenosti. Pro něj už bylo příliš pozdě. Měl štěstí, že jsem mu rovnou nevytrhl hrdlo.

Když byly ženy donuceny padnout na kolena do řady, k hlasitým vzdechům se brzy připojilo i jejich vzlykání. Výkřiky jejich protestů zesílily, jakmile spatřily mé muže vystupující z lesa v lykantské podobě.

Zhluboka jsem se nadechl, když jsem procházel kolem jejich Alfy, a neobtěžoval jsem se brát na vědomí muže, který mě už jednou urazil.

Byli jsme tu z jednoho, a to jediného důvodu.

"Tsk, zlé štěně!" zasyčela za mnou Seraphina, když procházela kolem Reginalda.

Ze zástupu členů smečky vystoupil mladý muž a já cítil, jak mu v žilách pumpuje krev Alfy. Dědic.

"Vítejte," řekl a uklonil se. Žena po jeho boku se na něj zadívala svrchu, znechucená tím, že by se podřizoval někomu jinému. Cítil jsem, jak vyžaduje moc, ale z každého póru jí přitom unikala toxicita. Pohrdavě jsem si nad tím párem odfrkl, zamračil se na ni a ona se nakonec také sklonila, aby projevila respekt.

Zbytek smečky nezůstal pozadu a já nezúčastněně přejel pohledem po jejich lidech. Na zdvořilosti už bylo trochu pozdě.

Jejich naprostá nepřipravenost jen znásobila tu urážku, že na nás nebyli nachystaní, a to i přes předchozí upozornění na náš příjezd. Zápach alkoholu a tělesného pachu byl až strašlivě silný a já se znechucením ohrnul rty.

Ale ve vzduchu se vznášela sladká vůně, spojená s párem přede mnou, kvůli které chtělo mé zvíře roztrhat každého vlka a každou budovu ve smečce, dokud nenajdu její zdroj. Sběhly se mi sliny a věděl jsem, že je to ona. Byla tu a já ji najdu.

Když se k řadě přidala poslední dívka, tiše jsem zavrčel. Hlasité vzlykání a prosby ustaly a zůstalo jen otravné popotahování plačících žen. Neměly by se čeho bát, kdyby projevily ten respekt, za který jsme bojovali, který jsme si zasloužili a který teď vyžadujeme.

Moji muži přešlapovali, dychtiví najít svou družku, ale věděli, že musí počkat, až projdu řadou jako první já. Stoupal jsem si před jednu samici po druhé a pečlivě nasával jejich pach, zatímco se před mou obrovskou postavou krčily.

Jen jedna vyčnívala z davu. Byla to její sebevědomá tvář, jak seděla na patách s rovnými zády. Měla bradu zvednutou, ale byla dostatečně chytrá na to, aby se mi nepodívala do očí a nevyzývala mě.

Na konci první řady jsem se otočil na Seraphinu, která stála s obočím staženým k sobě. Na její tváři jsem viděl, že je stejně zmatená jako já.

"Kde jsou ty ostatní?" zeptal jsem se a můj hluboký hlas donutil několik vystrašených žen cuknout.

Oči Alfy Reginalda se rozšířily, když se podíval ode mě zpět na ty samice bez druhů, co klečely přede mnou. "To jsou všechny."

Způsob, jakým ve zmatku jemně kroutil hlavou a němě mě prosil, abych mu věřil, jen posílil můj vztek. Vystartoval jsem vpřed. Má lykantská podoba se tyčila nad vlky v lidské kůži. Obtočil jsem ruku kolem jeho krku a zvedl slabého Alfu ze země. "Nelži mi. Už tak se pohybuješ na tenkém ledě."

Moji muži ze sebe začali vydávat tiché souhlasné vrčení. Jejich vzrušení a touha po krveprolití mě naplnila pýchou.

"To jsou vážně všechny, přísahám!" Jeho zoufalá prosba způsobila, že vypadal slabší, než jsem si původně myslel. Jeho horká krev kapala přes můj koneček prstu a stékala mi po ruce, když jsem zabořil své drápy do jeho krku.

Zíral jsem mu do očí.

Chtěl jsem sledovat, jak umírá. Chtěl jsem vidět, jak mu z očí vyprchá život a duše opustí tělo, když se vrátí zpět k Bohyni.

"Špatná odpověď," zaspívala Seraphina z místa, kde stála s mou smečkou. Zlomyslnou radost v jejím hlase doprovodilo vzrušené zavytí, když jsem mu vytrhl hrdlo a on se zhroutil na zem. Vlci šokem a zoufalstvím zalapali po dechu a rozplakali se, když jejich Alfa padl.

Zvedl jsem ruku, plně si vědom krve, co mi tekla po předloktí, a oslovil své muže. "Najděte ji."

Maso a šlachy odpadly jako vlajka a moje smečka vyrazila, připravená zbourat každý dům a roztrhat každého, kdo se jim pokusí zabránit v nalezení jejich královny.