Byl jsem tak zaslepený svým hněvem a frustrací, že jsem skoro ignoroval zvuky řinčení kovu přicházející od řeky a vpadl jsem rovnou na své místo, na to samé místo, odkud jsem ji v noci sledoval, když chodila k řece.

Mužský výkřik bolesti mě donutil zpomalit a já se přikrčil za strom.

„Měl bys mít víc rozumu,“ zasmála se lovkyně. Krátce jsem zavřel oči, pak jsem zavrtěl hlavou a znovu je otevřel do