Declanův pohled

Díky Bohyni za to, že mám skvělou podporu, a mohu si vzít nějaký čas volno. Nechávám Jaxsona a Maddoxe, aby to na chvíli převzali.... Tedy pokud se Maddox nepokusí Jaxsona zabít.

Chudák Maddox... Maddox se stal hlavním terčem Jaxsonových vtípků a žertů.

Člověk by si myslel, že jsme my tři pokrevně spříznění, vzhledem k tomu, jak se hašteříme, pereme se, ale přitom se milujeme jako opravdoví pokrevní bratři.

Podívám se na tu malou spící postavičku, ten ubohý chlapeček omdlel uprostřed záchvatu paniky.

Přinesl jsem pár dek a polštářů navíc, abych mohl spát na lenošce.

Podíval jsem se na něj znovu, bolí mě u srdce, když se na něj dívám. Jeho tělo je v tak hrozném stavu.

Doktor přišel už dříve, když byl v bezvědomí. Poté, co se probudil a třel se o polštář a deky.

Doktor přišel, aby ho vyšetřil, když byl v bezvědomí.

Také ho připojil na kapačku, protože je extrémně dehydrovaný. Dal mu také pár injekcí, nějaká antibiotika na boj s infekcí, kterou měl na zádech.

Snad mu to zítra udělá trochu lépe a jeho ubohé malé tělo se alespoň o něco uzdraví.

Doktor si prohlédl jeho rány a stav jeho těla. Nemá na kostech vůbec žádné maso.

Na nohou nemá absolutně žádné svaly, je to doslova jen kost a kůže!

Doktor řekl, že by se divil, kdyby ten kluk vůbec mohl chodit.

Dal mu injekci, aby se ujistil, že se neprobudí, zatímco mu ošetřoval rány. Doktor řekl, že to jsou jedny z nejhorších ran, jaké kdy viděl.

Ošetřil mu rány, některé z nich ve skutečnosti vyžadovaly šití. Jakmile mu všechny rány ošetřil, obvázal ho.

Doktor mě už varoval, že moc chuti k jídlu mít nebude.

Doktor řekl, že snad bude mít hlad, ale s největší pravděpodobností zvládne jen pár soust.

Nic těžkého, jinak bude zvracet. Jen lehké věci, jako polévku.

Díky Bohyni, že Clara je vynikající kuchařka a dělá jedny z nejlepších polévek.

Ještě jednou jsem zkontroloval jeho kapačku, než jsem si lehl na lenošku.

Během noci jsem se několikrát vzbudil, když mi zazvonil budík.

Nastavil jsem si budík, abych ho každé 2 hodiny zkontroloval. Vím, že to možná zní trochu přehnaně, ale mám o něj opravdu starost.

Taky jsem se chtěl ujistit, že si nevytrhl kapačku nebo si nestrhl obvazy.

Poté, co jsem zkontroloval jeho kapačku a ujistil se, že stále spí, jsem si znovu lehl na lenošku a usnul.

O chvíli později jsem se probudil za zvuků kňourání a pláče.

Rychle jsem přistoupil po jeho boku a oddechl si, že je v pořádku, ale bylo zřejmé, že má noční můru.

Potil se, po tvářích mu stékaly slzy a on sebou lehce házel.

"Proč mi vždycky ubližuje?"

Slyšel jsem říct jeho tichý hlásek.

Moje srdce pukalo ještě víc, když jsem ho to slyšel říct.

Posadil jsem se vedle něj, dával jsem pozor, jak se ho dotýkám, a nechtěl jsem mu ublížit. Položil jsem mu ruku na rameno a lehce s ním zatřásl.

"Hej maličký, probuď se!"

Řekl jsem tiše, zatímco jsem jím třásl.

Oči mu vyletěly dokořán a pak se začal zběsile rozhlížet kolem. Myslím, že hledal jeho, toho bastarda, který mu ublížil.

"Hej, je to dobré, už ti neublíží."

Řekl jsem, když jsem se ho snažil uklidnit.

Jeho oči nakonec spočinuly na mých, než se rychle podíval stranou, oči sklopil dolů, aby se mi nedíval do očí.

Natáhl jsem se k němu, on vykřikl a cukl sebou dozadu.

Oči se mu prudce zavřely, když se začal třást. Sledoval jsem, jak se jeho malý hrudníček rychle zvedá a klesá, viděl jsem, že se zase blíží záchvat paniky, a tak jsem rychle začal konejšivě vrčet.

Vyluzoval jsem to tak hlasitě, jak jsem jen mohl.

Po několika okamžicích jsem sledoval, jak se jeho dýchání zpomalilo a vyrovnalo. Oči se mu pomalu otevřely, pomalu se posunuly nahoru. Viděl jsem, že se na mě pořád bojí podívat, ale poznal jsem, že chtěl.

"Nemusíš se bát na mě podívat, nikdy ti neublížím, to ti slibuju!"

Řekl jsem tím nejtišším hlasem, jakého jsem byl schopen. Můj hlas je naneštěstí docela hrubý a hluboký.

Ale zdálo se, že to zabralo, a jeho oči konečně stouply výš, až se setkaly s mými.

Usmál jsem se na něj, jakmile se naše oči setkaly, ale on rychle odvrátil pohled.

Tohle byl začátek, řekl bych. Hádám, že se nespraví za jeden den. Ale rozhodně se budu ze všech sil snažit uzdravit tohohle ubohého malého kluka zvenku i zevnitř.

Najednou jsem dostal nápad, sáhl jsem do nočního stolku a vytáhl svou baterku.

Jakmile ji uviděl, zakryl si rukama obličej a začal kňučet. Tělo se mu začalo třást.

Zmateně jsem se podíval na baterku, dokud mi nedošlo, co se děje. Hádám, že by mohla připomínat něco, čím ho bili.

Rychle jsem se natáhl vpřed a vypnul světlo z lampy, než jsem kliknutím zapnul baterku.

"Hej maličký, já ti neublížím. Jen jsem ti chtěl ukázat něco parádního.... Sleduj!"

Řekl jsem a položil si baterku mezi kolena.

"Jaké zvíře ti to připomíná?"

Řekl jsem, když jsem dal ruce před baterku a pak jsem z rukou a prstů začal dělat zajíčka.

Chvíli jsem ho sledoval, pomalu hýbal rukama, až konečně mohl vykouknout. Kývl jsem hlavou směrem ke stropu a jeho oči vyletěly nahoru.

Oči se mu rozšířily, když uviděl malého zajíčka, kterého jsem vytvořil. Ruce mu klesly, a když sledoval má stínová zvířátka, naklonil hlavu.

Vypadal ohromeně, když sledoval různá zvířata, která jsem předváděl. Stíny na stropě prakticky tančily, když jsem dělal jedno zvíře za druhým.

Usmál se, když jsem vytvořil ptáka, a stálo mě to veškeré úsilí, abych ho nepopadl a neobejmul. Byl to jeho první úsměv věnovaný mně. Obličej se mu úplně rozzářil, když se podíval na toho ptáka.

V tu chvíli jsem věděl, že tohle budu dělat každý večer.

Dělal jsem mu stínová zvířátka tak dlouho, dokud se mu nezačala zavírat víčka.

Znovu jsem vedle něj rozsvítil lampu, pak jsem zhasl baterku a odložil ji.

"Myslím, že by to měla být součást naší rutiny před spaním, co myslíš?"

Řekl jsem a usmál se na něj. Pomalu navázal oční kontakt a já cítil, jak se můj úsměv rozšiřuje.

Naneštěstí se rychle podíval stranou, ale to beru jako dobré znamení. Pořád je to krok kupředu. Stává se odvážnějším, teď už se mnou navázal oční kontakt dvakrát za tenhle večer.... Nebo bych možná měl říct ráno. Protože jsou 3:00 ráno.

Vytáhl jsem na něj deku, dávaje si pozor, abych se ho nedotkl. Poslední, co chci, je vyvolat další záchvat paniky.

"Dobrou noc, maličký."

Řekl jsem, než jsem se otočil a přešel zpátky k lenošce.

Ležel jsem tam a čekal, dokud jsem si nebyl jistý, že spí, než jsem si dovolil usnout.