Ležím vzhůru nohama na gauči.

Televize tiše hraje, už před chvílí jsem jí přestala věnovat pozornost.

V mém zorném poli se objeví obličej.

„Co to. . .?“ Valerio se odmlčí.

„Víš co? Neodpovídej na to. Sednu si prostě sem. Dělej, že tu nejsem. Klidně dál dělej cokoliv, co právě děláš.“

Houpám nohama, které mi visí přes opěradlo gauče, sem a tam.

Vidím, jak Valerio ťuká do telefonu a prsty mu ry