Další dva týdny panuje klid, tedy, mezi mnou a Enzem je horko, ale všude jinde je klid. Zrovna dnes ráno, když mě po snídani na rozloučenou políbil, jeho rty se na mých zdržely déle. „Kdy do tebe budu moct zase vejít?“

Nevím proč, ale tváře mi zahořely, když jsem mu řekla: „Brzy.“

Musela jsem přesunout schůzku s Andreou, protože pohřeb připadl na stejný den v minulém týdnu a ona má pacienty, které