Později toho večera jdu za Enzem do šatny, ruce v bok. „Nechápu, proč nemůžu vědět o vašich obchodech, když ty o mých víš všechno.“ Samozřejmě to je proto, že mu dávám hlášení skoro každý večer, když mu vyprávím o svém dni, taky mu přes den píšu, když jsem z něčeho frustrovaná, a on mě vyslechne, když si potřebuju postěžovat. Sundám si jednu náušnici, pak druhou, a zlaté kruhy nechám na toaletním