Zastavím se na prahu, při pohledu na něj mě zadek zabolí.

"Dobré ráno."

Po kůži mi naskakuje husí kůže a při zvuku jeho hlasu mi v zadku tepne. "D-dobré ráno," vykoktám, oči mi těkají stranou.

"Pojď, posnídej se mnou," zve mě můj manžel. Jeho hlas je jemný, ale je to ten samý, kterým mě včera v noci zavolal k sobě, a to pro mě nedopadlo moc dobře.

"Ehm – jen se na chvilku podívám na děti a pak-" n