"Dobré odpoledne, dcero," řekne, aniž by se na mě podívala.

S jemným úsměvem na tváři jsem přešla na druhou stranu místnosti.

Páteř rovná, v módním bílém kostýmku a ledově modré košili, která ladila s jejíma očima. Skoro jsem odskočila, když si mě těma ledovýma očima přeměřila od hlavy k patě. Bez mrknutí se zeptá: "Jak se mají děti?"

"Dobře, dobře, zrovna šly spát," odpověděla jsem první věcí, co