Otočím se po zvuku tiše se otevírajících dveří: „Ahoj…“ zmlknu při pohledu na svého manžela, s tmavýma očima a napjatou čelistí.

Měla jsem pravdu, v noci nepřišel. Maria se stavila na chvíli, aby se podívala, jestli něco nepotřebuju. Byla jsem tak ulevovaná, když jsem ji viděla, a když mi sdělila, že ona i holky jsou v pořádku a že vetřelce ani nenapadlo přiblížit se ke kuchyni, chtělo se mi use