[Z pohledu Genevieve]

Dnes mě můj přítel Theodore konečně požádá o ruku před mým otcem.

Neřekl mi to předem, ale mezi služebnictvem se o tom mluvilo už celý týden. Pokud chtěl, aby to bylo překvapení, byla jsem více než připravená hrát, že to tak je.

Ale nebyla jsem si jistá, jestli to dokážu dobře skrýt, až ho uvidím. Jen pomyšlení na to, co se mělo stát, ve mně vyvolávalo chvění vzrušení.

Už je to věčnost, co rodina Ravenscroftů naposledy plánovala svatbu. Ve skutečnosti se poslední opravdové shromáždění na tomto velkolepém panství konalo při druhé svatbě mého otce s mou nevlastní matkou Beatrice.

Beatrice byla pyšná žena, jejíž namalované červené rty byly vždy semknuté v postoji arogance a pocitu nároku. Zájmy této ženy se přísně slučovaly pouze s ní samotnou nebo s její dcerou Arabellou. Netřeba dodávat, že nikdy nezklamala v tom, aby ve mně vyvolala pocit méněcennosti vůči ostatním. Pro ni jsem nebyla nic víc než jen další služka. Potížistka. „Divoké dítě“.

Asi jsem svým způsobem divoká byla. No, na společenské úrovni jsem rozhodně nebyla konvenční, to bylo jisté. Během dospívání jsem nacházela útěchu spíše mezi personálem smečky než u vlastních příbuzných.

Ale na jejich názorech mi už dávno přestalo záležet. Jak jsme se s Theodorem sbližovali, uvědomila jsem si, že to jediné, co jsem doopravdy chtěla, bylo to, co jsem nikdy neměla pocit, že mám. Rodinu. Skutečnou smečku, kterou bych mohla nazývat svou vlastní. A já byla víc než připravená mít to všechno s Theodorem.

Láska, která mezi námi vznikla, rozkvetla jako výjimečná květina. Postupem času se stal mým důvodem, proč chtít víc, než co nabízelo panství. V těch nejtěžších dnech mě jen pomyšlení na něj dokázalo rozesmát a zlepšit mi náladu.

*Ťuk. Ťuk. Ťuk.*

Otočila jsem hlavu za tichým zaklepáním na dveře.

„Slečno Genevieve,“ zavolala tiše jedna ze služebných. „Všichni na vás čekají v salonu. Musíte se připravit.“

Rty se mi zkroutily do nádherného úsměvu, když mnou projel další závan závratě. Odkopla jsem přikrývky, vyklouzla z postele a spěchala k šatní skříni. Popadla jsem jedny ze svých lepších šatů a rychle se vrhla do koupelny.

Na rozdíl od své nevlastní sestry jsem se ráno raději připravovala bez pomoci několika dalších služebných. Přišlo mi to jako proces, který trval zbytečně dlouho. Jakmile jsem byla řádně oblečená, rychle jsem si upravila vlasy a rozhodla se pro jemný a přirozený make-up.

S posledním pohledem do zrcadla jsem vyklouzla z pokoje.

Když jsem kráčela k přednímu salonu, prošla jsem kolem malé skupinky členů personálu, kteří se na mě všichni podívali bledým, vážným pohledem.

Bylo to, jako by věděli něco, co já ne.

Skoro to stačilo k tomu, abych se zastavila a zeptala se, co se děje. Nicméně po několika dalších krocích jsem už stála ve dveřích salonu. Rychle jsem zjistila, že energie v místnosti byla stejně chladná a ponurá jako na chodbě.

Všechno to vzrušení, které se ve mně až do tohoto okamžiku hromadilo, okamžitě vyprchalo.

Můj otec i nevlastní matka stáli na jedné straně, zatímco Theodore a Arabella zaujali místa na straně druhé. Jako obvykle se mi rozbušilo srdce, když moje oči zachytily Theodora.

Jeho oči však zůstaly upřené na podlahu, aniž by mi věnoval jediný pohled.

Co se to dělo?

Pokusila jsem se k němu přiblížit. „Theodore? Co—“

„Genevieve.“ Beatrice se mi rychle postavila do cesty a zablokovala mi přístup k Theodorovi se svým typickým, strojeným úsměvem namalovaným na rtech. „Víš, drahoušku... No, došlo k náhlé změně.“

Obočí se mi stáhlo v němé otázce. Náhle promluvil můj otec svým ledovým tónem, a to přímo k věci.

„Posaď se,“ přikázal.

Jakmile jsem se posadila, Theodore udělal malý krok vpřed. Jeho přísný pohled způsobil, že moje úzkost začala vřít pod povrchem.

Proč se na mě nepodívá? Stalo se něco?

„Přišel jsem požádat o ruku Arabellu, Genevieve,“ řekl krátce. V jeho hlase nebyla znát ani špetka emocí.

Oči se mi rozšířily a ústa se mi v šoku pootevřela.

Arabella se vlísala zpátky po jeho boku a schválně se mu s ješitným úšklebkem opřela o paži, jako by se mi vysmívala z mé náhlé ztráty.

„Zkrátka, zjistil jsem, že se ke mně Arabella mnohem lépe hodí.“

Snažila jsem se najít ta správná slova. „Lépe hodí...?“

„Arabella ztělesňuje ušlechtilé vlastnosti, které by dcera Alfy měla mít. Kdyby v minulosti neodmítla mé návrhy, nikdy bych k tobě nepřišel,“ vysvětlil Theodore.

Srdce se mi v hrudi sevřelo tak silně, až jsem se bála, že mi praskne.

Nikdy mě nemiloval.

Veškerý ten čas, který jsme spolu strávili poznáváním jeden druhého a snahou plánovat budoucnost, byla jen lež. Nic z toho nebylo skutečné.

„Takže jsi mě jen využil k tomu, abys zůstal blízko smečce, je to tak?“ zeptala jsem se slabě. Koutky očí se mi plnily neprolitými slzami.

„Nikdy jsem tě nemiloval,“ prohlásil. „Zajímal jsem se o tebe jen proto, že mě Arabella zpočátku odmítla.“

Beatrice přistoupila po mém boku a nedbale mě poplácala po rameni. Nebylo možné přehlédnout její potěšení z mého ponížení a utrpení, když její tón přešel do povýšeného.

„Arabella změnila na Theodora názor, když viděla nedávný úspěch jeho smečky,“ tvrdila. „Buďme k sobě upřímné, Genevieve. Opravdu jsi věřila, že by někdo jako ty měl s Theodorem úspěšné a plodné manželství? Víš, že jako starší sestra bys opravdu měla ustoupit Arabelle. Zaslouží si šanci na něco výjimečného a důležitého.“

Byl to stejný příběh jako vždycky – kdykoli Arabella chtěla něco mého, vzala si to.

Proč by to teď mělo být jinak?

Rychle jsem mezi sebe a Beatrice vytvořila dostatečný odstup. Zatlačila jsem truchlivé slzy nad mou zničenou budoucností s mužem, o kterém jsem si myslela, že mu na mně záleží, a čekala jsem, až se mi zklidní dech. Jedinou útěšnou myšlenkou pro mě byl fakt, že většina Theodorova úspěchu byla zásluhou mě a mého úsilí.

Strávila jsem měsíce navrhováním a plánováním obchodních cest a budováním osobních konexí s dalšími sousedními smečkami, jejichž nástroje a zásoby jsou životně důležité pro rozvoj a růst budoucnosti Theodorovy smečky. Zatímco Arabelliny zájmy se týkaly čistě jen jí samotné. Nikdy se se služebnictvem ani nebavila, pokud nešlo o nějakou její sobeckou potřebu.

Všechen ten strávený čas, veškerá energie a úsilí byly moje – Arabella na ničem z toho neměla sebemenší podíl. Nevěděla vůbec nic o tom, co obnáší správná péče o smečku. Přesto všichni věřili, že se pro Theodora dokonale hodí. Ale já věděla své.

Čas všem ukáže pravdu.

Naneštěstí, Beatrice ještě neskončila ve svém kázání o tom, jak se k sobě Theodore s Arabellou úžasně hodí. Upřímně, měla jsem sto chutí salon opustit a jít si lehnout zpátky do postele. K mému šoku se konverzace stočila zpět ke mně.

„Opravdu není důvod, aby ses tu dál potloukala, protože my s tvým otcem jsme ti už našli lepšího manžela,“ utrousila.

Šokovaně jsem trhla hlavou a zpražila tu ženu pohledem. Snadno jsem rozeznala ten vzrušený záblesk v jejích očích.

Žaludek se mi naplnil děsem a okamžitě jsem věděla, že to nevěstí nic dobrého.