Kapitola 101 — Pomůžeš mi, holčičko?

Pomalu otvírám oči, snažím se přivyknout na to světlo proudící skrz okno a párkrát zamrkám, zhluboka natahuji vůni kávy, co se line pokojem. Prsty přejíždím po posteli, hladím jemné prostěradlo pod svou dlaní i všude na kůži a pak se přitisknu k prázdnému polštáři, svírám ho v náručí tak pevně, až ucítím Sebastianovu osobitou, mužnou vůni, natolik uklidňující a