Kapitola 102 — Jen ještě chvíli vydrž…

Sebastian mě hladí po zadku, zezadu se tře rty o mé rameno a nechává za sebou mokré stopy, jak mu jazyk klouže dolů k šíji. Přehazuje mi vlasy dopředu, čímž odhaluje můj krk a volný límec košile, která patří jemu.

Nedočkavě hýbu boky a snažím se ulevit pulzujícímu napětí mezi nohama. I když si koušu do rtů, abych nevydala ani hlásku, nemůžu si pomoct a ze sev