"Dej mi ty své krásné ručky," přikáže Sebastian s okázalým úšklebkem, ze kterého mám motýlky v žaludku, a já prostě poslechnu a natáhnu ruce k němu.

Jeho pozorné oči sjedou na mé prsty, nakloní se a políbí je jeden po druhém, dokud se nedostane k prsteníčku. Tam se na chvíli zastaví, zkoumavě se zahledí a já si přeju mít superschopnost, abych mu teď dokázala číst myšlenky.

"Na co myslíš?" zeptám s