Sebastian se pomalu dotkne mé tváře a prstem zlehka sjede až k bradě. Palcem mi přejede po rtu a stáhne ho dolů, aby ho mírně pootevřel. Jeho oči potemní intenzitou, pravděpodobně proto, že se mu hlavou honí nevhodné myšlenky.

"Otevři pusu." Přikáže, odtáhne ruku a já prostě poslechnu, s očima upřenýma na jeho tvář. Vím, co mě čeká; vím, co se chystá udělat, a nemůžu se dočkat, až to konečně udělá