133 — Konečně mohu dýchat.

"Dobré ráno, slečno O'Neilová." Jakmile si mě jedna ze zaměstnankyň všimne přicházet, pozdraví mě s úsměvem. Její jasné, vyčkávavé oči se nepodobají žádnému jinému uvítání, které jsem si během své práce ve firmě představovala dostat.

Jsem zvyklá na to, že si lidé udržují odstup, svá slova omezují jen na zdvořilost nezbytnou pro práci a nic víc. Tohle je však už počtvrté,