Vicky roztála ve Vidarově náruči. Kolem ní byly polštáře a deky a ona si připadala, jako by byla uprostřed polštářové pevnosti z dětství. Film byl stejně skvělý jako vždycky. Kvalita obrazu byla úžasná, a díky tomu, že už ho viděla tolikrát, si mohla dovolit soustředit se i na jiné věci. Třeba na Vidara. Vidar očividně sdílel její rozpoložení. Podíval se na ni a usmál se. Úsměv mu oplatila.

„Máš v