~ Seraphina ~

‚Nezvaná?‘ Ta slova ji zasáhla jako facka.

Genevieveny narozeniny byly za dva dny. To byl ten druhý důvod, proč se Seraphina vrátila dříve.

„Cože?“ zamrkala Seraphina a hlas se jí chvěl. „Jak to myslíš, že nejsem zvaná? Jsem Genevievenina matka.“

„Už jsme se zařídili jinak,“ řekl naprosto chladně. „Budu Victorii představovat novým přátelům. Takže ne, nepřijdeš.“

Hlas se jí zlomil, když vyhrkla: „O tom nerozhoduješ ty, Sterlingu! Je to i moje dcera!“

Sterlingovy rty se krutě zkroutily. „Tak do toho. Zeptej se Genevieve.“

Kývl směrem k autu. Okénko s tichým zabzučením sjelo dolů.

Objevila se Genevievenina malá tvář, tak povědomá, a přesto tak bolestivě vzdálená.

„Genevieve, zlatíčko,“ řekla Seraphina tiše a snažila se zklidnit hlas. „Copak neoslavíme tvoje narozeniny jako vždycky? Doma? Maminka je zpátky. Můžu ti upéct tvůj oblíbený dort.“

Její dcera se ošívala a těkala pohledem mezi Victorií a Sterlingem.

„Genevieve, prosím,“ zašeptala Seraphina s bolestivě sevřenou hrudí. „Copak ti maminka nechyběla?“

Znovu doufala. Ve své mysli se modlila k nebesům.

Vzduch prořízl Sterlingův hlas. „Do toho, Genevieve. Řekni jí to.“

Genevieve ztěžka polkla. A pak, třesoucím se hláskem, řekla: „Omlouvám se, mami. Nejsi na mé narozeniny zvaná. Tatínek s tetou Victorií už udělali jiné plány.“

Na vteřinu Seraphina zapomněla, jak se dýchá.

„Genevieve... to nemyslíš vážně,“ řekla, přičemž jí teď už slzy volně tekly po tvářích. „Jsem tvá maminka. Miluji tě víc než kdokoli jiný.“

„Genevieve, copak už maminku nemiluješ?“ zkusila to Seraphina znovu.

Genevieve otevřela pusu, ale znovu ji zavřela. Poté, co se podívala na Victorii, se otočila k Seraphině. „Chci oslavit své narozeniny s tetou Victorií.“

Seraphinino srdce kleslo úplně na dno.

Protože Genevievenina volba byla jasná.

Její dcera upřednostnila Victorii před ní.

„Omlouvám se, Seraphino,“ řekla Victoria plynule a položila ruku Genevieve na rameno. „Ale jsou to její narozeniny. Cokoli si přeje, to dostane.“

Pak se samolibým úsměvem Victoria dodala: „A ona chce strávit své narozeniny se mnou.“

„Nejedeme domů.“ Sterling se ani neohlédl. Otevřel dveře u řidiče a nastoupil.

„Sterlingu,“ zavolala. „Sterlingu, počkej! Ještě jsem s Genevieve neskončila!“

Ale i přes její prosbu auto projelo kolem ní.

„Počkejte!“ rozběhla se Seraphina. A slzy jí opět kanuly po tváři.

Protože se tolik snažila běžet za Sterlingovým autem, nakonec upadla na zem a vyvrtla si kotník!

„Paní Harringtonová!“ Slečna Fairchildová si jí všimla a nabídla jí pomoc. „Dovolte mi odvézt vás do nemocnice.“

Seraphina vzhlédla a zahlédla tvář své dcery, která se dívala z okénka, přesně ve chvíli, kdy Sterlingovo auto opouštělo parkoviště.

Genevieve to viděla.

Sterling to určitě viděl taky, ale ani jeden z nich se neobtěžoval zastavit auto a zkontrolovat ji.

***

„Seraphino! Panebože! Jak jsi na tom?“ Cordelia Kensingtonová, Seraphinina dlouholetá kamarádka z vysoké školy, jí přijela do nemocnice pomoct.

Genevievenina učitelka ji mohla vzít jen do nemocnice, ale měla i jiné povinnosti. Tak si Seraphina zavolala svou kamarádku.

Seraphina ležela na pohotovosti a nechávala si obvázat kotník. Když sestra skončila, svěřila se své kamarádce. „Snažila jsem se běžet za Sterlingovým autem.“

Už to bylo dlouho, co se Seraphina a Cordelia naposledy spojily. Její kamarádka byla na čas pryč, pracovala v jiném městě. Ale naštěstí se ten den Seraphině podařilo dovolat a Cordelia měla čas.

Řekla Cordelii všechno, co se toho dne stalo.

„Panebože, Seraphino. Tohle už zašlo moc daleko,“ řekla Cordelia. „Dokonce i Genevieve?“

Seraphina nejprve neodpověděla. Vzala svůj telefon a poslala své dceři zprávu: [Genevieve, moc mi chybíš. Kde jsi s tatínkem?]

Čekala, a v aplikaci na zprávy se objevily dvě fajfky, ale Genevieve neodpověděla.

Seraphina: [Nechceš mě vidět na své narozeniny?]

Stále žádná odpověď.

„Cordelio, já už nemůžu,“ řekla a do očí se jí hnaly slzy.

Její kamarádka přikývla. Nabídla Seraphině objetí a řekla: „Dokážu si to představit. Sedm let v tomhle manželství a tohle dostaneš na oplátku.“

Usedavě plakala.

Její kamarádka plakala s ní.

Kvůli bolesti, kterou cítila, začala Seraphina ve své hlavě počítat čísla. Byla to jedna z metod, jak se snažila získat kontrolu nad svými emocemi. ‚Čtyři. Tři. Dva. Jedna.‘

Cordelia byla jedním z těch, kteří byli svědky všech jejích obětí pro Sterlinga a Genevieve. Takže její kamarádka moc dobře věděla, jak hluboká její bolest je.

„Už vážně nemůžu,“ zopakovala Seraphina. „Jestli už mě Genevieve nechce, tak jaký má smysl zůstávat?“

Cordelia přikývla.

„Je čas, Seraphino,“ řekla Cordelia a odtáhla se.

„Můžeš mi pomoct sehnat právníka? Chci sepsat žádost o rozvod,“ řekla Seraphina.

***

Seraphina odhalila manželův poměr s Victorií před více než půl rokem. Jak dlouho už to trvalo? To nikdy nezjistila.

Jen hrstka lidí věděla, že je Sterling ženatý – jeho rodiče a několik důvěryhodných přátel. Takže když se začal objevovat na veřejných akcích s Victorií, nikdo se nad tím nepozastavoval. Nikdo nevěděl, že už má doma manželku, která na něj čeká.

Harringtonovi samozřejmě protestovali. Sterlingovy rodiče, Eleanor a Winston, Seraphinu zbožňovali. Zkusili všechno, aby donutili svého syna ji milovat. Dokonce ji povzbuzovali, aby pracovala v impériu Harringtonů. Aby mohla stát po jeho boku a krůček po krůčku si získat jeho uznání.

Vzdala se kvůli němu své kariéry. Svých ambicí. To vše pro lásku, která nikdy nepřišla. Místo toho, čím víc se snažila, tím byl chladnější.

V době, kdy se Seraphina dozvěděla o Victorii, bylo už příliš pozdě. Sterling jí představil Genevieve už dávno předtím.

Genevieve byla příliš malá na to, aby tomu rozuměla. Byla jen dítě. Byla nevinná, zvídavá a snadno si ji šlo získat laskavostí.

„Teta Victoria je vážně krásná, mami. Moc hezky se obléká. Pořád mi kupuje dárky. Je to tatínkova kamarádka,“ řekla jednou její dcera s úsměvem.

Tehdy tomu Seraphina nevěnovala příliš velkou pozornost. Ale když se k jejím uším doneslo šeptání, fámy o Sterlingovi a krásné podnikatelce jménem Victoria Thorneová, něco se v ní sevřelo.

To jméno jí něco říkalo.

A pak jí to všechno dávalo smysl.

Konfrontovala Sterlinga, třásla se, byla plná vzteku a ponížení.

On od své práce ani nezvedl zrak.

„Starej se o sebe,“ řekl.

Tak moc mu na ní nezáleželo.

Bolelo to.

Bolelo to zas a znova.

Po této konfrontaci ji Sterling poslal pryč na služební cestu.

„Tuhle dohodu můžeš uzavřít jen ty,“ řekl.

Poprvé Seraphina uvěřila, že jí svěřil něco důležitého. Během těch čtyř měsíců pracovala dnem i nocí, zoufale se ho snažila učinit hrdým.

Ale všechno to byla lež.

Očividně to Sterling plánoval od samého začátku. Chtěl, aby byla pryč. Chtěl, aby Genevieve a Victoria měly čas pro sebe, aby si během její nepřítomnosti vybudovaly pouto.

Teď, když byla zpátky, si uvědomila, čeho doopravdy dosáhl.

Nejenže ji zradil.

On ji v srdci Genevieve nahradil.