~ Victoria ~

V luxusním střešním apartmánu četla Victoria Genevieve pohádku na dobrou noc. Zatímco četla, malá dívenka se rozhlížela po pokoji s očima doširoka rozevřenýma úžasem.

Victoria byla potěšená. Koneckonců ten pokoj pro Genevieve připravila ona.

Postel byla velká a nadýchaná, na okně visely světlé závěsy. Na stěnách byly plakáty Genevieveniny oblíbené dívčí kapely. Její oblíbené knihy byly úhledně srovnané na stolku vedle postele.

Victoria si dala opravdu záležet, jako by to bylo pro někoho, na kom jí hluboce záleží.

Proč? Protože na tom záleželo Genevieve. A právě proto bylo tak snadné si ji rozmazlovat... tak snadné si ji získat.

Victoria ji v uplynulých měsících tiše pozorovala, všímala si, jak se Genevieve rozzáří při pozornosti a dárcích, a jak pookřeje díky laskavosti. A jakmile se Seraphina začala z Genevieveniných myšlenek vytrácet, Victoria toho ani nemusela moc říkat.

Drobná poznámka sem, tichý úsměv tam... To stačilo.

Někdy se láska nekrade. Jen se jemně nahradí.

A Victoria věděla, jak na to – obzvlášť u dítěte, které stále věřilo, že svět je laskavé místo.

„Konec,“ řekla teta Victoria, když zaklapla knihu.

„Teto Victorie, ten dům, ve kterém bydlíš, vypadá hrozně nově a taky dost draze,“ řekla Genevieve.

„Koupil mi ho tvůj tatínek. Tak moc mu na mně záleží,“ odpověděla Victoria.

„Proč se tatínek nestará o maminku?“ zeptala se Genevieve. „Kéž by se o ni staral a přišel domů oslavit moje narozeniny.“

Victoria pokrčila rameny a řekla: „Aby ti na někom záleželo, to nejde nijak vynutit.“

Nevěděla, jestli to Genevieve pochopí, ale doufala, že to malá dívenka vstřebá. Koneckonců, Sterlingovi na Seraphině nikdy nezáleželo. Byli manželé, ale nikdy mezi nimi nebyl skutečný vztah.

V nejlepším případě byla Seraphina pouhá náhradní matka.

„Ale maminka mě miluje,“ řekla Genevieve a vypadala rozpolceně.

„Ach, moje chuděrko.“ Victoria jí nabídla náruč a objala ji. „Vím, že tě tvoje maminka miluje. Ale někdy láska nestačí k tomu, aby rodina zůstala pohromadě.“

„Jsi si jistá zítřkem? Teta Victoria a tvůj tatínek mohou tvé mamince kdykoliv ustoupit z cesty,“ navrhla Victoria.

Genevieve zavrtěla hlavou. „Ne, na své narozeniny chci být s tebou a s tatínkem.“

Po tváři Victorie se rozlil triumfální úsměv. Byla trpělivá, ale věděla, že to už nebude trvat dlouho. Jistě, vzhledem k tomu všemu, co se teď dělo, se Seraphina brzy zlomí.

Poté, co uložila Genevieve ke spánku, se Victoria usmála. Vrátila se do pracovny, kde Sterling pracoval na svém notebooku.

Dřívější setkání se Seraphinou bylo nečekané. Neměla se vrátit dřív než příští týden.

Upřímně? Victoria se obávala, že Seraphina překazí narozeninovou oslavu, kterou pro Genevieve naplánovala, ale k jejímu překvapení Sterlingova dcera svou matku na oslavě nechtěla!

Bylo to dokonalé. Její plán se posouval kupředu mnohem rychleji, než očekávala.

„Genevieve už spí,“ řekla Victoria Sterlingovi.

„Dobře,“ odvětil Sterling prostě, jeho prsty stále pracovaly na klávesnici.

„Myslím, že jsem si ji naprosto získala,“ prohlásila Victoria, přistoupila k němu a posadila se mu na klín. „Nemyslel sis, že to dokážu, že ne?“

Sterling přestal s tím, co právě dělal, a ovinul kolem ní paže. „Hmm. Vedla sis dobře.“

Victoria Sterlinga políbila a během několika minut naplnily vzduch smyslné vzdechy.

Vnitřně se radovala. Neexistovalo sladší vítězství než mít nejbohatšího muže ve městě omotaného kolem prstu.

***

~ Seraphina ~

„Ahoj! Jak se jmenuješ?“ pozdravila čtrnáctiletá Seraphina s úsměvem. Účastnila se oslavy narozenin Winstona Harringtona. Jakmile uviděla Sterlinga, okamžitě k němu přistoupila.

Seraphina samozřejmě moc dobře věděla, o koho jde. Rodiny Harringtonových a Vanceových žily dlouhá léta naproti sobě.

„Sterling,“ pronesl mladý dědic Harringtonů. Zavrtěl hlavou, jako by už věděl, že není třeba se představovat.

„Můžeme být přátelé, Sterlingu?“ zeptala se.

Jen pokrčil rameny a Seraphina si to vyložila jako souhlas.

Bývaly časy, kdy spolu Seraphina a Sterling vycházeli docela dobře. Jejich rodiny si byly blízké, a jelikož byli sousedé, Seraphina viděla jeho úspěchy a začala Sterlinga obdivovat.

Ano, Sterling byl pohledný muž. Byl vysoký a atletický, s hnědými vlasy a pronikavýma modrýma očima. Ale Seraphina se do něj nezamilovala jen kvůli vzhledu. Milovala tu tichou sílu, která z něj vyzařovala. Moc toho nenamluvil, ale když už promluvil, lidé naslouchali. Rodinný podnik převzal už v raném věku, a už tehdy se choval s vážností někoho mnohem staršího.

Život měl ale ve zvyku obrátit všechno vzhůru nohama.

Jedna osudná noc všechno změnila a donutila je k sňatku.

Tehdy Sterling začal Seraphinu nenávidět. Pevně věřil, že to byla ona, kdo zosnoval události vedoucí k jejímu těhotenství.

Seraphina doufala, že by si mohla získat Sterlingovo srdce. Byla přece mladá, bystrá a atraktivní. Měla andělskou krásu, dlouhé hnědé vlasy, které jí spadaly na záda, a pleť světlou jako slonová kost. Nemusela nosit těžký make-up nebo provokativní oblečení, aby vynikla. Kromě jejích přirozených kvalit ji Sterlingovi rodiče zbožňovali.

Během celého jejich manželství se k ní však Sterling choval s opovržením. Ignoroval ji, a to nejhorší bylo, jak dovolil svým přátelům, aby se na ni dívali svrchu. A teď se bez mrknutí oka natřásal s milenkou.

Nešlo to udělat nijak jinak. Seraphina si musela vybrat sama sebe, jinak by byla tou zbytečnou osobou, za kterou ji Sterlingovi přátelé označovali.

Seraphina byla posledních pár dní doma a balila si věci. Člověk by si pomyslel, že navzdory její nepřítomnosti manžel zavolá nebo projeví obavy – ale ne. Nikdy nezavolal ani nenapsal.

Sterlingovi to bylo jedno.

Nikdy neslavili výročí. Sterling nikdy nepřišel na oslavu jejích narozenin, a pokud se večírek nekonal přímo v sídle Harringtonových, Seraphina nebyla nikdy pozvána ani na jeho narozeninovou oslavu.

Ani Genevieve neodpověděla na žádnou z jejích zpráv, možná se příliš bála, že by jí mohla pokazit oslavu.

Seraphina už volala svému strýci. Stěhovala se k nim do Blackwoodu, sousedního města. Její strýc se tam před pár lety přestěhoval. Zůstala jen proto, aby mohla být s Genevieve.

Těsně před odjezdem nechala podepsané rozvodové papíry u služebné. Řekla jí: „Prosím, dej tohle Sterlingovi. Jsou to rozvodové papíry, které jsem podepsala. Řekni mu, že jsem mu poslala zprávu. Ještě si ji nepřečetl.“

Martha, služebná, která jim už dlouho sloužila také jako chůva Genevieve, polkla. Zeptala se: „Jste si jistá, paní Harringtonová?“

„Podívejte se na mě, Martho. Moje dcera má narozeniny, ale ani mě nepozvala,“ nutila se Seraphina do úsměvu, když to říkala. „Takhle to bude nejlepší.“

Objala Marthu a řekla: „Děkuji za všechno, Martho. Odteď svěřuji péči o svou dceru do vašich rukou.“

„Paní Harringtonová,“ rozplakala se Martha. „Já vím, kde se oslava Genevieve koná. Neměla jsem vám to říkat. Je to v cukrárně The Queen's Pastry.“

Seraphina přikývla. „Děkuji, že jste mi to řekla. Asi bych se tam mohla stavit a jen se podívat. Slibuji, že nic neprozradím.“

Její mateřské srdce to stále nedokázalo nechat být. Chtěla alespoň z dálky popřát své dceři všechno nejlepší. A tak se vydala do The Queen's Pastry.

Seraphina si myslela, že je připravená na to, co uvidí, ale mýlila se. Velmi se mýlila.

***

„Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, milá Genevieve. Hodně štěstí, zdraví!“

Seraphina celou scénu tajně sledovala zpoza dveří.

Balonky se líně vznášely ve větru. Smích tančil zahradou cukrárny jako hudba.

A uprostřed toho všeho byla Genevieve, v náručí někoho jiného.

Victoria držela Genevieve, zatímco Sterling tleskal. Dav jásal, když ta trojice sfoukla svíčku na obřím fondánovém dortu.

Genevieve fondánové dorty ani neměla ráda, ale vypadala šťastně.

Kolem nich byla Sterlingova sociální bublina, jeho bohatí přátelé a dva jeho bratranci.

„Genevieve, jsi ráda, že slavíš narozeniny s Victorií?“ zeptala se Beatrice, Sterlingova sestřenice.

„Ano, samozřejmě! Miluju být s tetou Victorií!“ prohlásila Genevieve, omotala paže kolem Victorie a zářivě se usmívala. „Dokonce i moji spolužáci mají tetu Victorii rádi.“

„Máme z tebe radost, Genevieve!“ řekl někdo.

„Máme radost z vás ze všech!“ pozvedl sklenku Sterlingův bratranec směrem ke Genevieve, Victorii a Sterlingovi.

Z místa, kde Seraphina stála, zaslechla úplně všechno.

Seraphina opět zpochybnila svá životní rozhodnutí a oběti, které pro svou rodinu přinesla. ‚Stálo to vůbec za to?‘

Právě teď neměla pocit, že ano.

K Seraphinině zlobě přispělo i to, jak vřele byla Victoria Sterlingovými přáteli přijata.

Sterling Seraphinu nikdy na žádná setkání svých přátel nevzal. Ale bylo zjevně mnohem snazší předvádět se před nimi s Victorií.

Seraphina znovu ucítila tu bolest, až tak moc, že si musela položit ruku na hruď. Poté, co byla svědkem dostatečného emočního mučení, se otočila na podpatku, ale jak to udělala, narazila na ulici do vysokého, panovačného muže.

„Co tady děláš? Nedělej žádné scény. Jsou to Genevieveny narozeniny!“ varoval ji. Ten muž byl Alistair Davenport, jeden ze Sterlingových přátel, vysoce postavený podnikatel v Blackwoodu, sousedním městě. Stejně jako Sterling i Alistair oplýval ledovým charismatem a nepřehlédnutelnou aurou bohatství.

Když Seraphina uslyšela Alistairovu poznámku, odsekla: „Dělat scény? Já? Proč si to myslíte, pane Davenporte? Dobrovolně jsem souhlasila s tím, že na narozeniny své vlastní dcery nebudu pozvaná. Jako matka jsem ji chtěla jen vidět. Je to snad zločin?“

Viděla na něm, že Alistaira její odpověď zaskočila.

„Já vím. Já vím. Myslíte si, že já jsem tady ta zlá? Ale opravdu si myslíte, že jsem to chtěla?“ vyštěkla Seraphina. Nemohla si pomoct. Všichni Sterlingovi přátelé ji odsoudili hned v okamžiku, kdy s Genevieve otěhotněla. „Je mi pořád dvacet šest. Vdala jsem se v devatenácti a zahodila svůj život i kariéru kvůli Sterlingovi a Genevieve!“

„Vy všichni jste mě odsoudili, ale nikdy jste se doopravdy nesnažili zjistit pravdu.“ Seraphina zatnula čelisti. „Tak fajn. Nechte mě být za tu špatnou! Je to jedno. Už je mi to fuk.“

Otočila se k Alistairovi zády a zamířila ke svému autu. V autě zavolala svému strýci Arthurovi. „Strýčku. Odjíždím do Blackwoodu. Uvidíme se za dvě hodiny nebo dřív.“

„A... Seraphino, co bude s Genevieve?“ zeptal se její strýc.

Seraphina se zamyslela a řekla: „Genevieve... ona – ona už mě nepotřebuje.“