Toho rána jsem se vzbudila a cítila jsem se nejlépe za hodně dlouhou dobu. Noční můry mě dnes v noci netrápily a byla jsem v šoku, když jsem si vlastně přispala až do 11 hodin.

Posadila jsem se, protáhla se a setřela si z očí mlhu. Sklouzla jsem z postele a málem jsem vykřikla, když se mé oči setkaly s Romanovými.

Seděl na pohovce, loket opřený o područku, jak měl oči pevně vpité do mých. Jak dlouho tu byl a opravdu mě sledoval, jak spím?

Úplně jsem zapomněla, že na sobě nemám nic než tenké tílko a krajkové kalhotky, ale necítila jsem se vůbec rozpačitě. Určitě jsem měla, koneckonců on byl muž, zatímco já si stále připadala jako holka.

"Tak se nemůžeš dočkat, až se zase podíváš?" ušklíbla jsem se a zkřížila ruce na hrudi. Při pohledu na něj mi v břiše poletovali motýlci.

Měl na sobě opět svou formální košili s dlouhým rukávem, černé kalhoty, kožené rukavice a černou masku přes spodní polovinu obličeje. Cítila jsem, jak mě jeho hloupá maska čím dál víc dráždí a moje zvědavost hrozila, že mě celou pohltí.

Protočil tmavé oči, což mnou vyslalo vzrušující mráz, a poklepal si na hodinky, které měl na sobě.

"Dřív nebo později z něj tu masku sundáme." Nyx se ušklíbla. Měla svou vlastní představu o tom, co bychom udělaly, kdybychom se dostaly ke spodní polovině jeho obličeje, a hlavně k jeho rtům.

Zabručela jsem: "Nechci, aby ji měl dole, jen abych ho mohla políbit." Ale i já slyšela falešnost vlastních slov.

Když jsem se na něj podívala, dala jsem si ruce v bok: "Tys ještě nikdy v životě nezaspal?"

Zavrtěl hlavou že ne, a já sledovala, jak se s tím pohybem přesunuly jeho neupravené vlasy barvy hořké čokolády.

Odfrkla jsem si, přešla ke komodě a vytáhla halenku a džínové kraťasy. Jednou jsem pohlédla k roztříštěným dveřím od koupelny a ušklíbla se.

Aniž bych mu dala šanci k rychlému úniku, odvrátila jsem se od něj a stáhla si tílko přes hlavu.

Kůži mi pohladil záblesk horka, když jsem na sobě ucítila jeho pohled, a na holých zádech mi naskočila husí kůže. Rty se mi zkřivily do úsměvu při pomyšlení, jak jeho oči bloudí po mém těle, když se nedívám.

Oblékla jsem si ladící černou podprsenku a otočila se k němu čelem. Jeho oči se opět zamkly do těch mých.

"Cítila jsem tvůj pohled, abys věděl." Ušklíbla jsem se na jeho nádhernou tvář. I když jsem nenáviděla masku, kterou nosil, jen to přidávalo na jeho božském sex-appealu.

Když jsem sledovala, jak protočil oči a odvrátil zrak, po těle mi přejelo zvláštní mravenčení a usadilo se mi mezi nohama.

Pokrčila jsem rameny: "Vyrazil jsi mi dveře od koupelny a já se potřebovala převléknout. Navíc tohle už jsi předtím viděl," ušklíbla jsem se.

S větším sebevědomím, než o jakém jsem si myslela, že mám, jsem k němu pomalu kráčela. Neměla jsem na sobě nic než podprsenku a kalhotky, a přesto mi bylo neuvěřitelně horko.

"Asi bereš svou práci hodně vážně," uvažovala jsem a nechala své oči bloudit po délce jeho těla. "To nezní jako moc velká zábava, Romane." Našpulila jsem pusu a dráždivě vystrčila spodní ret.

Roman vydal odfouknutí, jak otočil hlavu a odtrhl ode mě oči. Ten pohyb působil nuceně, což mému sebevědomí jen přidalo.

Ať už by to přiznal, nebo ne, rozhodně byl v pokušení. Zajímalo by mě, kolik mladých žen měl za úkol hlídat a kolik se ho také pokusilo svést. Při té myšlence mi v ústech zůstala trpká pachuť.

"Možná se to změní." Nechala jsem ta slova pomalu splynout ze svých rtů a otočila se, abych se oblékla.

Své oblečení jsem si nasadila právě včas, protože se ozvalo lehké zaklepání na dveře.

"Dále!" zavolala jsem, frustrovaná tím vyrušením.

Chloe nakoukla do mého pokoje s překvapeným výrazem. Oči jí přejížděly od Romana k roztříštěným dveřím do koupelny a nakonec zpátky ke mně. Byla jsem si jistá, že mám zrudlou tvář, ale věděla jsem, že Chloe nedělá ukvapené závěry.

"Holka, čekám tu na tebe celou věčnost." Chloe si odfrkla a zkřížila ruce na hrudi.

Věnovala jsem jí provinilý úsměv: "Promiň, zaspala jsem."

"Víš, že Ruby bude dělat scény. Čeká na tebe venku v altánu." Chloe nesouhlasně zavrtěla hlavou.

Ústa se mi pootevřela, úplně jsem zapomněla, že se dneska vrací Ruby.

"Sakra, jdeme!" povzdechla jsem si, a když můj pohled sklouzl k Romanovi, setkal se s tím jeho. Trávil ten chlap snad celé dny tím, že na mě zíral?

Následovala jsem Chloe z ložnice. Nepotřebovala jsem se ohlížet, abych věděla, že Roman jde za námi. Bylo to, jako bych ho nějak zvláštně vnímala.

I když jsem si to moc přála, nevyužila jsem šance ukrást si jeden z Maggiiných muffinů. Ruby už tak bude dost dramatizovat, že jsem zaspala.

Doběhly jsme do altánu zrovna ve chvíli, kdy se Ruby zvedla z jedné židle.

"Ach, chápu. Odjedu na pár dní a ty už jsi na mě zapomněla." Ruby protočila modré oči a pohodila pískově blond vlasy za rameno.

Věnovala jsem jí povzbudivý úsměv, vědoma si, jak umí být Ruby dramatická. "Děláš si legraci? Na tebe bych nikdy nemohla zapomenout. Nedovolila bys mi to, i kdybych to zkusila." Škohlila jsem ji a sledovala, jak její rysy trochu povolily.

Ruby byla jedna z těch holek, co nikdy nedokázaly nabrat pořádnou váhu. Byla o kousek vyšší než já, ale mnohem štíhlejší. Já v sobě pořád měla takovou tu oblinovou ženskost, které se nedalo zbavit. Žádné tréninky ani cvičení na to neměly vliv.

Připojila jsem se k Ruby a Chloe u stolu v altánu a při pohledu na blížící se vozík s jídlem mi zakručelo v břiše.

Ruby se ani neobtěžovala zeptat a vzala si pár sendvičů, ne že by mi to vadilo. Vždycky jsem s nimi dvěma snídala a občas i obědvala. Chloe se na mě lehce usmála a já přikývla. Nebyla jsem si jistá, proč se vlastně pořád ptá, když mi to nikdy nevadilo.

"Takže, neuvěřila bys, co se stalo, když jsem byla pryč," zašvitořila Ruby a já se s trpělivým úsměvem opřela. Trvalo chvíli, než si na Ruby člověk zvykl, ale řešila jsem ji celé své dětství.

"Co-" začala jsem se ptát, ale ona mě přerušila. Čekala jsem, až si toho všimne.

"A je to tady," řekla Chloe potichu a tělem jí zacloumal smích.

Rubyina ústa se mírně pootevřela, když si pohledem přejela Romana: "Kdo to je?" Zvedla na mě obočí a na tváři se jí vytvořil uličnický úsměv.

"Ehm, on je-" Znovu mě Ruby přerušila.

Její lišácký úsměv se prohloubil: "Našla sis přítele, zatímco jsem byla pryč? Páni, Seraphino! Je obrovskej." Ruby ztišila hlas, když na mě šeptala, a úplně zapomněla, že lykani mají mimořádně citlivý sluch.

"Ruby." Vrhla jsem na ni přísný pohled a ona zvedla ruce na obranu.

"Nech ji mluvit, Ruby." Chloe zavrtěla hlavou.

Její lišácký úsměv byl stále na svém místě. "Cože? Vždyť je,"

"Ruby, není to můj přítel. Je to můj osobní strážce a jmenuje se Roman." Protočila jsem panenky, ale nemohla jsem si pomoct a pohlédla na Romana. Připadalo mi, že jeho oči jsou na mě neustále přilepené, a mohla bych přísahat, že jsem v jejich hlubinách po mých slovech viděla něco zablikat.

Ruby se s hlasitým cvaknutím pootevřela ústa: "Není to tvůj přítel?"

"Není." Uchechtla jsem se, protože jsem věděla, kam tahle konverzace povede.

"Roman, hm?" zamyslela se Ruby a očima projela Romanovo tělo. Potlačila jsem podrážděné zavrčení a divila se, co to se mnou sakra dneska je.

Uždibovala jsem ovoce na talíři a vyměňovala si chápavé pohledy s Chloe.

"Takže, je nezadaný?" Ruby pohlédla úkosem na Romana, ale jeho oči zůstaly upřené na mě.

Potlačila jsem ten zvláštní majetnický pocit, který jsem k Romanovi cítila, a pokrčila rameny: "Nemám tušení."

"No, a neptala ses ho?" řekla Ruby tiše, a stále se dívala na Romana.

Protočila jsem panenky nad jejím chabým pokusem o šeptání: "Moc nemluví a navíc, proč bych to měla vědět?" Zamračila jsem se, ta podivná majetnickost přišla odnikud. I když mi do toho nic nebylo, chtěla jsem to vědět. Stýká se Roman s někým?

"Hej, Romane?" Ruby se zasmála a já jsem zírala na své ovoce, když k ní na vteřinu střelil pohledem.

Povzdechla jsem si a nechala oči bloudit zpátky k jeho tváři. Husté obočí mu při pohledu na Ruby cuklo, a cítila jsem se tak trochu žárlivě. Ruby byla vždycky taková a nikdy jsem si to nebrala k srdci, ale něco na Romanovi ve mně vyvolávalo jiný pocit.

"Máš přítelkyni?" zasmála se Ruby a naklonila se na židli dopředu, když si ho prohlížela.

Potlačila jsem samolibý úšklebek, který se mi dral na tvář, když se Romanovy oči vrátily zpět k mým.

"Ne." Jeho obsidiánové oči se upíraly na ty mé, když to říkal. Jeho hrubý hlas mnou vyslal mrazení, čehož si, jak jsem si jistá, všiml.

Rubyin hlas prořízl ticho, ale jeho oči zůstaly na mně. "Och, to je škoda." Její tón naznačoval pravý opak.

"Co jsi dělal předtím, Romane?" Doslova jeho jméno zapředla a já protočila panenky. Zatlačila jsem tu zvláštní žárlivost hluboko dolů. Koneckonců, Roman byl jen můj bodyguard. Jen proto, že mě bavilo ho dráždit, to neznamenalo, že bych na něj měla nějaký nárok.

Nemohla jsem si pomoct a uchechtla se, když ji Roman ignoroval. "Říkala jsem ti to. Vážně moc nemluví." Pokrčila jsem rameny a hodila si do pusy hroznové víno.

"Možná to dokážu změnit," zachichotala se Ruby a znovu se podívala na Romana.

Pokrčila jsem rameny: "Hele, když to zafunguje, dej mi vědět svý tajemství."

"Co jsi to chtěla říct, než tě vyrušil Seraphinin bodyguard?" Chloe se ušklíbla na rozpačitý výraz ve tváři Ruby.

Ruby chvíli prskala: "No, jenom to, že jsem narazila na svýho ex a docela jsme si padli do noty. Možná jsme se dokonce i políbili." Zahihňala se, ale její pohled neustále bloudil zpátky k Romanovi.

"Ale myslím, že nám oběma bude prostě líp jen jako kamarádům," dodala Ruby a dobře mířený pohled na Romana mi dal všechny informace, které jsem potřebovala.

Chloe se uchichtla, evidentně viděla to samé.

"Tak, já už musím jít. Mám dneska dlouhou směnu." Povzdechla si Chloe. Obě jsme ji objaly na rozloučenou a pokračovaly v povídání.

Ruby se naklonila na židli: "Takže, zítra večer je party a já chci, abys přišla." Úplně poskakovala.

Zamračila jsem se: "Nejsem si jistá, jestli táta řekne ano."

"Je to jen taková malá party, nic vážnýho. Nevadí mu, když piješ alkohol, neměl by mít problém s malou oslavou." Pokrčila rameny a hodila si vlasy za rameno.

Protočila jsem panenky: "Nevadí mu, že piju alkohol, protože jsem lykan. Víš, že lykanům trvá dlouho, než se opijí."

Pokrčila rameny: "Prostě se ho zeptej. Řekni mu, že je to malé sešlosti a že Roman tam bude." Dodala s malým uchechtnutím.

"Dobře, zeptám se ho." Ušklíbla jsem se.

"Seraphino, mohla bys přijít do mé kanceláře?" zazněl mi v hlavě hlas mého strýce.

"Jasně, za chvíli jsem tam." Odpověděla jsem a ukončila telepatické spojení.

"Musím jít, Ruby, volá mě strýc." Povzdechla jsem si.

Ruby se zasmála: "Miluju tu vaši vlčí telepatickou věc. Je to jak mobilní telefon v hlavě."

Zasmála jsem se: "Jo, mobil, co nikdy nejde ignorovat nebo vypnout."

"Nezapomeň mi napsat, až se zeptáš táty!" Poplácala mě Ruby po paži, když jsem vstavala z židle.

Usmála jsem se na ni: "Nezapomenu. Zkusím tě pak najít!"

Strýcovo telepatické spojení mi připomnělo, co se stalo včera u večeře. Byla jsem si jistá, že přede mnou táta a strýc tají věci. Znala jsem některé základy. Momentálně jsme byli na pokraji války s jiným královstvím. Nevěděla jsem s kterým, protože jsem s žádným z ostatních vládců nesetkala.

Táta se mi vždycky snažil ušetřit krvavé detaily toho, co se ve světě děje, navzdory mým prosbám. Jestliže jsem měla jednou zaujmout jeho místo, potřebovala jsem znát celý rozsah všeho. Zdálo se, že strýc má větší tendenci dávat mi úlomky pravdy, a tak jsem se rozhodla začít u něj.

Tak uvidíme, co ze svého strýce dostanu.